pátek 22. července 2016

Na co se v srpnu třesu

První polovina srpna se bude odehrávat především na vlně pracovní, jelikož zase strávím 15 dní provázením na zámku v Novém Městě. Kromě toho si budu muset osvěžit své řidičské dovednosti. Na konci června jsem sice úspěšně dokončila autoškolu, nicméně průkaz mi vydávají někdy teď a já jsem celou dobu ve Francii, takže si ho nemůžu vyzvednout. Od závěreček jsem neřídila, a proto mám hrozný pocit, že už řídit neumím. Druhá polovina srpna bude o něco zajímavější nebo alespoň doufám, že si ji zajímavou udělám.

KNIHY
Harry Potter and the Cursed Child
J. K. Rowling

Ani nevíte, jaký problém mi dělalo si tuhle knížku předobjednat. Já jsem si totiž vytvořila takovou averzi ke kupování věcí, že ani nového Pottera jsem nechtěla. Samozřejmě, že si ho chci přečíst - ó bože, a jak! -, ale hrozně moc se mi za něj nechtělo platit. Jsem už nějak přeprogramovaná... A jinak, vím, že to vychází už na konci července, ale minule jsem se o této knize nezmínila, tak to doháním teď. A stejně mi přijde až v srpnu...


Obr Dobr
Roald Dahl
Knižní klub, 240 stran

Minule jsme měli Dahla, nyní máme Dahla, protože Dahla máme rádi. Ani tuhle knihu jsem nečetla - vlastně si říkám, že bych ty jeho knížky měla pěkně rychle dohonit!





Islám
Carole Hillenbrand
Paseka, 400 stran

Tato publikace vypadá velmi zajímavě, tak snad bude opravdu tak obsáhlá a objektivní, jak se představuje.






FILMY
Buchty a klobásy
Conrad Vernon, Greg Tiernan
USA, 2016

Tak původně jsem si myslela, že mě tenhle film nechá zcela chladnou, protože mi stačilo vidět tu animaci, která se Pixaru ani Dreamworks prostě nevyrovná, ale nakonec mě to z traileru docela pobavilo. Do kina bych na to nešla, ale docela mě to zajímá, i když to bude asi prvotřídní blbost.

Můj kamarád drak
David Lowery
USA, 2016

Toto je remake staré disneyovky, kterou jsem v životě neviděla a v souvislosti s tímto novým filmem jsem o ní slyšela vůbec poprvé. Moc ráda bych ho ale viděla, protože mám studio Disney ráda, i když to vypadá hrozně neoriginálně a sentimentálně. Rodinná zábava by to ale mohla být příjemná.



Komorná
Chan-wook Park
Jižní Korea, 2016

Tohle vypadá hodně zajímavě, hodně napínavě a hodně exoticky. Z korejského traileru s korejskými titulky jsem toho sice moc nepochopila, ale když si k tomu přečtete synopsi, trochu vám to do sebe zapadne. Já jsem zvědavá moc! (Vlastně jsem byla zvědavá už v Karlových Varech, ale tam jsem se na film nedostala...)



Matky na tahu
Jon Lucas, Scott Moore
USA, 2016

Normálně by mě asi americká komedie tolik nezaujala, ale trailer na tento film mě dost pobavil a navnadil mě. Nebude to sice žádné umění, ale pokud se všechny dobré vtipy nevystřílely už v traileru a udrží si kvalitu po celý film, mohla by to být fakt legrace a dobrá satira na dnešní "dokonalé" domácnosti... Samozřejmě jen taková satira, jakou dokáže vyprodukovat americká komedie, takže přemíra očekávání není na místě, ale i tak by to mohlo být fajn.
Nejkrásnější den
Florian David Fitz
Německo, 2016

Jelikož jsem viděla trailer bez titulků a pochopila jsem tedy jen základní kostru příběhu (která teda není moc originální) a nevím, jestli ty vtipy byly doopravdy vtipný, takovéto sladkobolné příběhy mě baví, protože je to zábavné, plné naděje a života, i když to nakonec skončí smutně. A dát si čas od času něco německého také není od věci...

Sebevražedný oddíl
David Ayer
USA, 2016

Se superhrdinskými filmy jsem dost pozadu, zvláště pak s těmi od DC, ale jelikož mě tenhle žánr ještě nepřestal zajímat, určitě to časem doženu. Sebevražedný oddíl vypadá, že by zase mohl fouknout nový vítr do supervod, takže snad to nebude takové fiasko jako Batman vs. Superman (já to neviděla, hodnotím podle ohlasů a úspěchu v kinech). Mě osobně na tom ale nejvíc zajímá nový Joker v podání Jareda Leta. Já si myslím, že bude výborný, ale uvidíme.

Baron Prášil
Karel Zeman
Československo, 1961

Karel Zeman je světová klasika a já stále viděla jen Cestu do pravěku, což je žalostně málo. Baron Prášil se skvělým Milošem Kopeckým jde naštěstí znovu do kin. Sice nevím, jestli to stihnu přímo pod stříbrné plátno, ale určitě je ze znovuuvedení nadšeno více lidí než jen já.


Starci na chmelu
Ladislav Rychman
Československo, 1964

A teď přijde to hrozné přiznání, že ani Starce na chmelu jsem v životě neviděla. Takové československé klasiky, já se hanbím! Ale jako vážně, mě až děsí, kolik českých a československých filmů jsem ještě neviděla, vždyť je to hrůza. Aspoň že mi to připomínají tím, že jich tolik vracejí do kin.




OSTATNÍ
Tábor Kimuri s Brontosaurem
S Hnutím Brontosaurus jsem chtěla vyrazit na nějaký pracovní tábor už dlouho, ale nikdy dřív jsem se k tomu nerozhoupala, protože se mi nechtělo jet samotné. Jelikož jsem ale měla celou druhou půlku srpna volnou a hodlala jsem ji strávit nějak smysluplně, řekla jsem si Konec výmluv! a přihlásila se. Když trávím tři týdny sama ve Francii, asi by mi nemělo dělat problém jet na týden sama s Čechy do Čech. Nicméně tento tábor bude zaměřen na práci kolem záchranné stanice pro zvířata, tak snad opravdu budu nápomocná. Někdo z vás se tam náhodou nechystá? A jaké máte zkušenosti s Brontosaurem?


Prague Independent Film Festival 2016
Zhruba v polovině srpna budu mít pár dní volno, tak vymýšlím, co bych mohla podniknout. Nejspíš si nebudu nic plánovat a nechám to na síle okamžiku, ale už teď jsem si vyhlídla pár akcí, které by mě zajímaly a na které bych tedy eventuálně mohla zavítat. Jednou z nich je pražský festival, který se zaměřuje na nezávislý film a začínající autory. Přečetla jsem si seznam letos vybraných filmů a nic mi to neříká, proto se myslím, že by to mohlo být zajímavé.
Noir Film Festival 2016
Noir film není úplně můj šálek čaje, respektive na podobné filmy moc často nekoukám, ale to neznamená, že by se mi nelíbily. Ráda bych toto odvětví filmu prozkoumala trochu víc, proto bych se ráda podívala na Křivoklát, kde se tento festival odehrává. Je to další možnost z mnoha, teprve uvidím, jak to všechno dopadne.



Na co se těšíte a kam se chystáte v srpnu vy?

čtvrtek 14. července 2016

Nejhorší zpěvačka na světě v ne tak božském filmu

Božská Florence 

Florence Foster Jenkins

Životopisný / Komedie / Drama
USA / Velká Británie, 2016, 110 min

Režie: Stephen Frears
Scénář: Nicholas Martin
Kamera: Danny Cohen
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Meryl Streep, Hugh Grant, Simon Helberg, Nina Arianda, Rebecca Ferguson, John Kavanagh, Josh O'Connor, Paul Bergquist, Mark Arnold, Christian McKay, David Haig, Elliot Levey, Martyn Mayger, Shaun Newnham

Česká premiéra: 25. 8. 2016



Na předpremiéry se moc často nedostávám a ještě méně často se mi poštěstí, že bych viděla film dříve, než přijde do české distribuce. Ale tentokrát se mi to povedlo. Tři týdny trávím ve Francii, v zemi, kde se film zrodil, proto jsem si řekla, že by byla ostuda, kdybych na žádný nezašla. Nicméně jsem si troufla jenom na film v angličtině a ve vhodnou chvíli dávali zrovna tento zajímavý film, na který už jsem pár dobrých odezev slyšela. Bohužel já se k nim přidávat nehodlám.

středa 13. července 2016

TOP 10 | Mé oblíbené filmové soundtracky #2

1) Charlieho malá tajemství
Tohle je jeden z mých nejzamilovanějších soundtracků, a proto se strašně divím, že jsem na něj posledně zapomněla. Ale to nevadí, protože jsem věděla, že stejně budu psát i další články na toto téma. Charlieho malá tajemství je film, kde má hudba svou důležitou roli, a naštěstí vybrali přesně ten typ hudby, kterou mám ráda - a ještě lepší na tom bylo, že vybrali ty písničky a kapely, které jsem třeba ani neznala. Takže se mi přesně trefili do vkusu a přitom mi ukázali zcela nové věci. 


2) 500 dní se Summer
Tohle je jeden z dalších mých milovaných filmů a k tomuto statutu mu domohl určitě i soundtrack, který kopíruje tak nějak to, co už jsem řekla výše. Je to muzika, která mi jde do noty, ale kterou jsem třeba vůbec neznala - oba filmy mi vlastně ukázali The Smith. K tomu všemu ale nádherně doplňuje celý příběh.


3) Donnie Darko
Tato muzika je z trochu jiného soudku, ale splňuje přesně to, co se od ní požaduje - dodělává atmosféru. A Donnie Darko je jeden z nejpodivnějších a nejúžasnějších filmů, jaké jsem kdy viděla! Je to hodně psychedelické, tajemné, mírně depresivní a úzkostlivé - a to mluvím současně o samotném filmu i jeho hudbě. Zkrátka jdou spolu ruku v ruce.


4) Moulin Rouge
Jak bych mohla zapomenout na svůj nejoblíbenější film, když je to muzikál? K němu snad hudba patří automaticky, ne? Přesto jsem na něj prvně zapomněla a neptejte se mě, jak se to stalo. Moulin Rouge skvěle předělává známé hity, hlas Ewana McGregora mě dostává do kolen a písnička El Tango de Roxanne? Z té mám husí kůži pokaždé - ale to chce prvně vidět ve filmu, to je teprve síla!


5) Juno
Juno je hrozně specifický film a moc vám ho doporučuji, pokud jste ho ještě neviděli, je úžasný. Kromě toho v něm je ale také úžasná hudba, která mě neskutečně baví, protože je taková podivná, stejně jako hlavní hrdinové - takže se to k sobě náramně hodí!


6) Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně blízko
Tohle je speciální případ, protože jsem tenhle film ještě neviděla. Moc jsem si ale zamilovala soundtrack, za který vděčím svému oblíbenému skladateli Alexandru Desplatovi, a poslouchám ho velmi často. Nevím, zda se hodí k příběhu, ale předpokládám, že ano, protože Desplat prostě umí! 


7) Pelíšky
Konečně se sem probojoval i český zástupce, kterým nemůže být nic jiného než Pelíšky. Kdyby v soundtracku nebyla jiná písnička než Slunečný hrob, asi by mi to bylo jedno, protože mně jde především o ten, ale i tak celý film disponuje výbornou hudbou, která definovala dobu, ve které se odehrává.


8) Na pokraji slávy
Tento film jsem zrovna viděla a jeden z důvodů, proč jsem se na něj chtěla podívat, bylo, že jej všude doporučovali jako film s jedním z nejlepších soundtracků vůbec - a měli naprostou pravdu. Tento film je oslavou rock'n'rollu se vším parádou a především s tou nejlepší hudbou. Miluji tu část filmu, ve které v autobuse společně zpívají Tiny Dancer - ta je neskutečná!


9) Rocky Horror Picture Show
A máme tu trochu šílenějšího zástupce, kterého ale nemůžu vynechat, protože to možná sice není hudba, kterou byste poslouchali dennodenně, ale k tomu filmu nic jiného nepatří. A to nemluvím o tom, že já si ty písničky pustím ráda úplně kdykoli...


10) 2001: Vesmírná odysea
A jako poslední zmíním film, který výborně pracuje s muzikou obecně. Stanley Kubrick je výborný režisér a vytvořil doslovnou vesmírnou operu, ve které se hudba spojila s obrazem tak dokonale, že si to ani lépe představit nelze.

úterý 12. července 2016

Kupa filmů, jídla, lidí a zážitků | KVIFF 2016

Začala jsem psát tento článek dost zeširoka a zjistila jsem, že to bude docela dlouhé. Proto jsem článek oddělila jednotlivými nadpisy, abyste si mohli vybrat, která část vás opravdu zajímá. Pokud to budou všechny, budu jedině ráda.
1 ze dvou fotek, kterou jsem byla nucena pořídit - omluvte tedy to, že selfie fotit neumím
JAK K TOMU DOŠLO?
Karlovarský filmový festival byl mým snem od té doby, co jsem se o něm prvně dozvěděla (a to jsem musela být ještě malá). Od malička jsem fascinována akcemi, kde se scházejí lidé kvůli něčemu, co mají všichni rádi nebo co je zajímá (což se dá tedy napasovat na téměř kterékoli setkání s libovolným počtem lidí, ale dobře...), ale ještě větší podíl na tom měla asi má fascinace slavnými umělci. Neptejte se, proč mě tak fascinují, protože nevím. Je mi jasné, že mám radši umělce než sportovce, ti mě nechávají zcela chladnou, ale umělci mě odjakživa zajímali až moc, jsem z nich na větvi, ale nevím proč tolik. Nicméně se k tomu všemu přidalo i to, že mám ráda filmy - ty jsem měla ráda odjakživa, ale v posledních letech to tedy začalo být o dost aktuálnější a vážnější.
Ať už mě k tomu vedly jakékoli důvody, do Karlových Varů jsem chtěla. Už několik let jsme se o tom vždycky bavili s taťkou, že tam spolu pojedeme, ale tak nějak jsme si na to vzpomněli, až když festival začal. Tento rok jsem vážně chtěla jet, i kdybych měla tátu nechat doma, protože jsem myslela na to, že bych tuto zkušenost mohla zúročit na přijímačkách na vysokou, takže by bylo fajn, kdybych to stihla aspoň jednou před nimi. Bohužel mi do toho vlezla brigáda, která sice šla zrušit nebo upravit, ale stejně jsem nevěděla, kdo by se mnou chtěl jet, a neměla jsem tušení, kde bych se mohla ubytovat, tak jsem to pustila z hlavy.
Mysleli na mě ale všichni strážní a vnukli mé tetě a strejdovi báječnou myšlenku, že by mi tento festival mohli nadělit k osmnáctinám. Jelikož mi zařídili ubytování, dopravu a částečně i vstupné a stravování, nezbývalo nic jiného než jen někoho přemluvit a přesunout brigádu. Všechno vyšlo podle plánu a s kamarádkou jsme 1. července v 6:21 odjely z Pardubic směrem na západ.

PRVNÍ DOJMY?
Skvělé, báječné. Byla jsem okamžitě nadšená, jakmile jsme vstoupily do centra, kde se všechno odehrávalo. Jakmile jsem spatřila všechny ty plakáty, cedule, zábradlí, červený koberec, všechno najednou dávalo smysl. Asi teď trochu přeháním, ale znáte to, jaké to je, když vidíte na vlastní oči, když zažíváte na vlastní kůži něco, co jsem chtěli vidět a zažít už tak strašně dlouho.
Pak jsem si všimla těch lidí, kterých ještě nebylo tak moc, ráno to ještě šlo, ale už tehdy se mi to zdálo jako davy. To jsem ale nevěděla, jak to bude vypadat v následujících dnech.
Všimla jsem si, že většina z nich měla na krku klíčenku od ČEZu a na ní zavěšenou nějakou kartu. Hrozně se mi to líbilo, ale myslela jsem, že ji mají jenom speciální návštěvníci. To mě ale pak zarazilo, protože ji měli fakt skoro všichni. Později jsem zjistila, že je to Festival Pass; to když jsem si ho šla sama koupit.
Všude se rozléhaly malé i větší obchůdky, pouliční umělci (těch ale také pořádně přibylo až v dalších dnech), restaurace, bary... Všude měli otevřeno, někdy i nonstop, všude to tepalo mládím a životem - a to jsem stále nevěděla, co má přijít v dalších dnech.
Úžasná atmosféra na mě dopadla hned na začátku a vydržela až do konce i přes ošklivější počasí.

JAK JSME SI OPATŘOVALY VSTUPENKY?
Nejdříve jsme si koupily passy na pět dní, které vám propůjčí tři vstupenky zdarma denně a vstup zdarma do sálu pět minut před promítáním, pokud vás pořadatel pustí na prázdná místa, plus několik dalších výhod (například SMS rezervace). Hned po zakoupení passů jsme si vybraly první tři vstupenky na první den, ale jednu z nich jsme nakonec neuplatnily, protože se kryla s příchodem hvězd na červený koberec, a to jsem si nechtěla nechat ujít. Večer jsme si však ještě jeden lístek dokoupily - a proto jsme si myslely, že je získat lístky jednoduché. Jak naivní!
Večer jsme si řekly, že si zarezervujeme lístky na další den přes SMS. Vyšla nám jen jedna rezervace na celý den. Ráno jsme si tedy vystály frontu a dozvěděly se následující - do SMS rezervace se pouští jen 10 % lístků, rezervace se spouští v 7:00 a do minuty je zcela vybraná, většina představení už je pro normálního návštěvníka v 9 hodin vyprodaná (pokladny se otvírají v 8:00), ale hodinu před promítáním se uvolňují lístky, které si nevyzvedli akreditovaní návštěvníci nebo lidé od tisku, nebo ještě můžeme zkusit last minute pokladnu, kde získáme 15 minut před promítáním nevyzvednuté zarezervované lístky. Díky těmto informacím se nám podařilo ukořistit ještě jeden film na dopoledne, ale večer už jsme neměly šanci - všechny lístky v čudu. 
Vychytaly jsme to až další den, kdy jsme fakt všechno pečlivě zarezervovaly včas, koupily včas nebo jsme zkusily vystát i tu frontu, kterou pouští pět minut před začátkem filmu. Vyzkoušela jsem všechno, kromě last minute pokladny, kterou jsem nakonec nutně nepotřebovala.

JAK VYPADAJÍ KINOSÁLY?
Ty jsou naprosto skvělé. V hotelu Thermal, což je hlavní stanoviště celého festivalu, jsou klasické kinosály se sedačkami, ve kterých i lehce usnete, protože jsou krásně měkoučké. S ostatními kinosály a spaním už je to horší - jsou to sice sály v nádherných prostorách (Lázně III, Grandhotel Pupp), ale na těch židličkách to není tak příjemné posezení. Ale aspoň vám spánek nesebere požitek z toho filmu. Odevšad je ale krásně vidět na obrazovku i titulky.

FESTIVALOVÉ ZNĚLKY?
Každý rok jsem slýchávala o nové znělce, ale já jsem ve skutečnosti neměla ponětí, o co jde. Slovo znělka ve mně vyvolalo pocit, že jde o nějakou skladbu, krátký kousek, melodii, která festival doprovází - to, že v ní vystupuje nějaká hvězda, jsem si představila tak, že v ní zpívá nebo něco pronese (třeba Ladies and gentlemen, welcome and enjoy... nebo něco takového). Až přímo na festivalu před prvním filmem jsem zjistila, že jde o krátké skeče, videoklipy (můj první byl s Andym Garcíou), které promítají před každým filmem. To bylo pro mě velké a trapné zjištění, ale moc jsem si je všechny užila - ta nejnovější se Zdeňkem Svěrákem je rovněž dost povedená.

KOHO JSEM POTKALA?
Byla jsem svědkem příchodu všech hvězd na červený koberec hned první den, nejzajímavější z nich byli určitě Willem Dafoe, Toby Jones, Jamie Dornan, Jiří Bartoška a Jarda Jágr. Při promítání jsem potkala režisérku Michal Vinik a režiséry Roberta Andò, Pavla Soukupa (a zbytek týmu filmu Lesapán) a Miroslava Janka. Nenechala jsem si ujít příchod Jeana Rena, ale mrzelo mě, že jsem nestihla Charlieho Kaufmana. Na světové premiéře Učitelky jsem samozřejmě viděla celý ansámbl producentů, herců, umělců, techniků, v čele s Petrem Jarchovským a Janem Hřebejkem (kteří seděli za mnou!). A mimo koberce a filmy jsem potkala Dana Bártu, Danu Morávkovou s manželem Petrem Maláskem nebo třeba Taťjanu Medveckou. A také známého ze školy a z dramaťáku, z kterého jednou bude velký režisér, takže na toho si počkejte (určitě o něm ještě někdy budu mluvit)!

KDE JSEM JEDLA?
Jedla jsem hodně, protože tam bylo spousta výborných možností, kde se najíst (a také jsem měla dostatečný kapitál). Přímo u Thermalu jsem nejvíce jedla v Bageterii Boulevard, ale podporovala jsem i menší stánky, například v jednom jsem několikrát zašla na výborné vegetariánské nudle, v jiném jsem chodila na výbornou margaritu a vedle ještě na trdelník. Hodně nás zásoboval Albert a jednou jsme se stavily v Dobré čajovně, kterou vážně doporučuji, protože tam dělají výborné čaje (a příště vyzkouším i jejich jídlo!), krásně to tam voní vodní dýmkou (takže pokud vám tohle nevoní, tak to nebude úplně pro vás) a celé to tam je takové nadpozemské a pohodové.

NĚJAKÉ TIPY NA ZÁVĚR?
Po prvním roce jsem určitě neobjevila všechno, co vám festival může nabídnout, ani jsem nevychytala všechno, co udělat pro ten nejlepší zážitek. Co si chci ale sama poznamenat a co chci určitě sdělit vám, co byste na festival také někdy jeli poprvé, tak je to: VEMTE SI TEPLÉ OBLEČENÍ DO SÁLU! To pro mě byla téměř smrt. Venku vedro jako blázen a v sálu vám pustí klimatizaci tak naplno, že jsem z toho při prvním filmu nastydla a zázvorový čaj jsem pila až do odjezdu 6. července. Jenže i když se počasí zhoršilo a venku byla pěkná zima, oni nechali klimatizaci jet naplno. Aspoň to pro mě byla výmluva, proč si koupit mikinu s festivalovým motivem.
Určitě se vyplatí vstupenky rezervovat, a to přesně v 7:00, a pokud vám rezervace nevyjde, musíte ráno brzo vstávat tak jako tak, protože i když budete stát ve frontě před pokladnou od osmi ráno, nemusíte se dostat na řadu do devíti (jako že já jsem dvakrát musela z fronty odejít, i když přede mnou byli už jen dva lidé, protože jsem musela běžet na film...) a potom už je většina lístků pryč, v deset už volné nebývají žádné.
Brouzdejte po okolí a scházejte z cesty, my jsme takto narazily na úžasný podchod, do jehož zdí někdo namaloval krásné filmové plakáty, je tam zajímavá myšlenková mapa o betonu, ale kromě toho jsme taky z toho podchodu vyšly a za ním se konal koncert. Hrála tam skupina I Love You Honey Bunny, do které jsem se maličko zamilovala, protože jsem netušila, že v Česku existuje něco, co dokáže takto věrohodně, ale přitom po svém připomínat Arctic Monkeys...
A nakonec určitě stojí zato riskovat - zkusit těch pět minut předem, protože to může vyjít, i když se zdá, že ne. Proto vám povím na ukázku svůj příběh:

Měla jsem lístek na film Muž se zlatou paží od 9:00, i když jsem chtěla na Švýcarák, ten byl ale vyprodaný. Ráno jsem ale zjistila, že se uvolnilo dost lístků, proto jsem si na něj ještě chtěla vystát frontu. Na řadu jsem se dostala deset minut před začátkem, takže jsem věděla, že Muže už stihnout nemůžu, toho dávali moc daleko. Riskovala jsem tedy - měla jsem jisté představení, ale riskovala jsem pro Švýcarák, který mohl být už vybraný než se dostanu na řadu. Na řadu jsem se ale dostala, rychle jsem pokladní řekla o lístek na představení 311, jakmile jsem ho dostala, pádila jsem do sálu. Se zděšením jsem zjistila, že mi dala lístek na představení 411, ačkoli jsem jí to číslo dvakrát opakovala. Rychle jsem se vrátila do last minute pokladny, kde mi paní oznámila, že si tam zrovna vyzvedli poslední lístky. Rozhodla jsem se to vzdát. Pak mi ale došlo, že by mě mohli pustit pět minut předem - moc času ale už nezbývalo. Vrátila jsem se do Thermalu, vyběhla do patra, jenže tam jsem zjistila, že tam není žádný Velký sál. Byl tam Malý sál, Kinosál A, Kinosál B, ale žádný Velký. Rychle jsem se zeptala na radu a bylo mi řečeno, že ten se nachází o dvě patra níž. Seběhla jsem tedy do přízemí, ale další schody jsem neviděla. Lítala jsem po Thermalu jako splašená, nakonec jsem si všimla dalších schodů a pod nimi dlouhé fronty, kterou pomalu pouštěli dál. Rychle jsem se přidala na její konec a doufala, že projdu. Pak ale přišel pán a ptal se, jestli je toto fronta s lístky nebo bez nich. Paní za mnou řekla, že s lístky. Tak jsem se rychle přesunula k druhým dveřím, tam mi ale bylo řečeno, že tudy může jen člověk se vstupenkou, za mnou už šla ta šťastná paní s lístkem, která si to popletla. Vrátila jsem se tedy opět na konec té dlouhé řady a doufala, že to vyjde. Kupodivu to nakonec fakt vyšlo. Seděla jsem sice na schodech, ale stálo to zato.

A asi největší tip ze všech, který vám ale asi nemusím opakovat, je, abyste si to užili po svém. Nemusíte vidět pět filmů denně, nemusíte ponocovat, nemusíte pařit, můžete pařit, můžete ponocovat, můžete chodit na jeden film za druhým - je to jen a jen na vás, abyste si vybrali, jak festival strávíte. Já se příští rok (pokud to vyjde) těším, že se podívám i na nějaké KVIFF Talks a besedy, užiji si nějaký koncert nebo půlnoční film a také bych se ráda mnohem více bavila s ostatními lidmi, protože to jsem při honu na lístky moc nestíhala...

Karlovarský festival bych doporučila úplně všem mladým lidem - i když nejste filmový maniak, Karlovy Vary během festivalu jsou výborným místem, kde strávit aspoň pár letních dní, protože tam to mládím žije. Doporučila bych ho všem filmovým maniakům, kteří se na něj z jakéhokoli důvodu ještě nedostali, ale doporučila bych ho úplně komukoliv, protože je to výborná kulturní akce a velká celorepubliková událost - pokud nevěříte, že jsou Češi schopni zorganizovat něco takového, zajděte sem a uvidíte, jak jsme vlastně světoví!

sobota 9. července 2016

Zkouknuto | KVIFF 2016

Splnil se mi další velký, dlouholetý sen, totiž Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Strávila jsem tam pět dní (od 1. do 5. července, 6. července jsem ráno odjížděla), viděla jsem spoustu známých tváří - všechny velké zahraniční hosty kromě Charlieho Kaufmana, což mě sice malinko mrzí, ale zase si říkám, že ani pohled na Jamieho Dornana můj život nijak zásadně nepoznamenal. O svých zážitcích se ale ještě rozepíšu v samostatném článku, kde vám plánuji sepsat i pár tipů, které si sama chci pořádně zapamatovat por příště. 
Dneska vám představím 18 filmů, které jsem tam viděla, co si o nich myslím, jak na mě zapůsobily. Některé brzy vstoupí i do našich kin, takže se na mnohé můžete začít těšit.
Na konci článku najdete Mango Sorbet Awards, ve kterých uděluji pár cen, co mě zrovna napadly, filmům, které jsem na KVIFF viděla. Proč Mango Sorbet? Protože to bylo to nejlepší jídlo/pití, které jsem na festivalu objevila.

pátek 8. července 2016

Zkouknuto | Poláčkovo léto 2016

Tento rok jsem půlku Poláčkova léta strávila v Karlových Varech a na pár představení jsem ve víru dalších činností úplně zapomněla, takže jsem toho letos moc neviděla. Mám pocit, že ale letos se celkově hrálo mnohem méně představení než v předchozích letech. Co si ale myslím o těch, co jsem zhlédla? Jak jsou na tom naše česká, moravská i slezská divadla a hudební soubory?



čtvrtek 7. července 2016

Wrap Up a TBR | ČERVEN 2016

Tak na čtyřku jsem se bohužel nedostala, za červen to dělá jen 3 knihy, ale zato byly moc zajímavé a hodně poučné. Hurá na ně!

středa 6. července 2016

Zkouknuto | ČERVEN 2016

A máme tu další bohatý a velmi úspěšný filmový měsíc. Čím víc se škola blížila ke konci, tím více času jsem měla na filmy, ale nakonec se mi do toho nahrnuly další povinnosti, takže těch filmů není rekordní počet, ale valná většina z nich jsou opravdové perly. Jsou tu vlastně jen dva filmy, které se nedostaly ani na 4 hvězdičky. Takže historie se opakuje - koho já jen vyberu jako tip měsíce? Zavařila jsem si tímhle oceněním sama...
U jednoho filmu se zmiňuji o seznamu 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete a já jsem v červnu začala tento seznam pomalu proškrtávat - proto hodně filmů, o kterých dnes píšu, jsou právě na tom seznamu. Založila jsem si i malý blog, kde o jednotlivých filmech krátce mluvím. Kdybyste o to měli zájem a chtěli si počíst, můžete zde.