úterý 24. května 2016

Na co se v červnu třesu

Červen není tak vzrušující ani díky knihám, ani díky filmům, ale především díky událostem, které se všechny mají odehrát (a určitě o některých ještě nevím takhle dopředu). Na co se v červnu třesete vy?

sobota 21. května 2016

O plnění snů

V pátek 20. května 2016 se mi splnil další sen - viděla jsem a poslechla si Mumford&Sons naživo. Byla jsem na koncertě své nejoblíbenější kapely, protančila jsem noc a byla to ta nejlepší v životě. Doteď se nic nevyrovnalo tomuto pocitu naplněného snu, poslechu dokonalé hudby, v dokonalé atmosféře. 
Jenže to neplatí jenom o koncertech. To platí o všech splněných snech. Ať už je vaším snem procestovat svět, vést firmu, postavit dům nebo založit rodinu, není ten nejlepší okamžik, když si odškrtnete, že se vám splnil sen - je to ten okamžik prožití vašeho snu. To samotné odškrtnutí je vlastně už docela smutné, protože to máte za sebou. Slouží jedině k tomu, že se můžete pochlubit druhým. Nebo se je snažit inspirovat.


Já jsem se na Mumfordy těšila od té chvíle, kdy jsem čirým náhodným vyťukáním pár písmenek na Ticketportalu zjistila, že budou v Praze (to se mi povedlo 28. listopadu 2015). Bez přemýšlení jsem si koupila lístek, aniž bych si zkontrolovala, že mám peníze na účtě, že se tam budu mít jak dostat, kde ubytovat, jestli už v ten den něco nemám... To vše šlo stranou a já jsem si začala plnit svůj sen. Koupila jsem si vstupenku, a tou to jenom začalo.
Sen jsem si plnila půl roku. Minimálně každý týden jsem si vzpomněla na nadcházející koncert. Častokrát to bylo každý den, nejednou několikrát za den. Čím více se den D blížil, tím víc jsem svou natěšeností obtěžovala své okolí. Trochu mě mrzelo, že nikdo nesdílí mé nadšení, ale s tím jsem se musela smířit, když v mém okolí zná Mumfordy asi jen 1 člověk.
V pátek jsem nervozitou málem pukla. Nebyla to tréma z toho, že by něco nevyšlo, že by snad nebyli dobří a koncert by stál za nic. Byla jsem nervózní z toho, že si plním sen. Byla to skvělá nervozita, jako motýlci v břiše, když jste zamilovaní.
Koncert sám trval tři hodiny. Nejlepší tři hodiny mého života. Skákala jsem, zpívala, tancovala, řvala, křičela a několikrát jsem brečela z vděčnosti, nadšení a dojetí. Nemohla jsem uvěřit, že mi bylo umožněno splnit si sen. Děkovala jsem za to s každou zazpívanou notou, s každým potleskem, s každou následující hodinou, kdy jsem usínala bez hlasu, se zalehlými bubínky, kdy mi melodie nepřestávaly utichat v hlavě. Děkovala jsem při probuzení o tři hodiny později, děkuji doteď, 24 hodin po koncertu, po nejlepším koncertu, jaký jsem kdy zažila, po nejlepší noci svého života, po splnění snu.

Tímto článkem sleduji dvě věci: 
- že si uchovám vzpomínku na tuto jedinečnou noc aspoň v tak chabé formě, jako jsou písmenka složená z jedniček a nul.
- že vás přesvědčím, abyste si plnili sny.

Ono opravdu nejde o to, jestli pro vás je splněním snu dobrá práce nebo výlet na Nový Zéland. Ať je to, co je to, je to váš sen a má cenu si ho splnit. Nač snít, když potom člověk nic nekoná. Já osobně neznám lepší pocit než pocit plnění si snu, naplnění vašeho života. Vzpomínky na samotné plnění jsou také fajn, ale ne tolik, jako život, který při plnění prožíváte. Ten život má zcela jiný nádech, jinou příchuť. Vše získává smysl. 
A až si ten sen splníte, nesmíte být smutní, že to skončilo. Musíte žít dál a plnit si další sny. Nepřestávat dělat to, co vás naplňuje, co vám dělá radost, co vás ráno dostane z postele (a ne proto, že z té postele musíte).
Ne vždy jde každý sen splnit tak snadno jako přes internet koupit vstupenku na koncert. Ale i ta samotná cesta, každé kliknutí myši je pro mě vzrušující. A pak si představte, když obyčejnému koncertu a obyčejnému kliknutí myši dáte měřítko svého snu. Velkolepé, že? Tak vzhůru do toho!

pondělí 16. května 2016

A co takhle Jíst zvířata?

Jíst zvířata
Jonathan Safran Foer
Dokořán, 2015
292 stran

Jonathan Safran Foer je velmi zajímavým a pozoruhodným autorem. Ve světě literatury se dokázal prosadit dvěma beletristickými knížkami, obě se dokonce dočkaly i filmových zpracování. K tomu se však pan Foer rozhodl přihodit i jednu faktografickou knihu o tématu, které je mu blízké. Celý život totiž pendloval mezi vegetariánstvím a jedením masa, když se mu však měl narodit syn, rozhodl se zjistit si tolik informací, aby se mohl rozhodnout, co svému synovi naservíruje na talíř. Se svým průzkumem se potom rozhodl podělit i s námi prostřednictvím knihy Jíst zvířata.

Zbytek recenze si můžete přečíst na tomto odkazu.

neděle 8. května 2016

TOP 10 | Mé největší filmové resty

Jsem filmový fanoušek, a to velký. Viděla jsem spoustu filmů. To ale neznamená, že jsem viděla všechny filmy na světě. A to především neznamená, že jsem viděla všechny nejznámější, nejlepší a nejikoničtější filmy, co kdy byly natočeny. Toto je můj seznam hanby. Filmů a všeho ostatního, co musím ještě dohnat. Nejlepší na tom ale je, že jsou všechny tyhle filmy ještě přede mnou a já se na ně nemůžu dočkat.

pátek 6. května 2016

Wrap Up a TBR | DUBEN 2016

Po fiasku z března s jednou přečtenou knihou se tak trochu zase vracím do formy. V dubnu jsem přečetla 4 knihy, což je příjemné číslo, které mi dává jednu knihu na týden. Tohoto počtu bych se chtěla držet, ale uvidíme, jak to do konce roku bude vypadat.


Přečtené knihy

Povídky z jedné kapsy - Karel Čapek
Tuhle knížku jsem začala číst ve Finsku a dočetla jsem ji znovu až v Čechách. Ve škole jsme zrovna probírali Čapka a mně bylo líto, že jsem od něj četla jenom R.U.R. (které se mi mimochodem velmi líbilo), tak jsem se začetla do jeho povídek, a ty se mi velmi líbily. Většinou jde o kriminální minipříběhy, které umějí potrápit mozek, ale především vás pobaví jak autorovou prací s jazykem, tak popisovanými situacemi a postavičkami, jejichž častá hloupost dělá knížku sice zábavnou, ale především vám připadá blízká, protože se v nich možná často poznáte nebo v nich uvidíte někoho ze svého okolí. 4/5

Harry Potter a princ dvojí krve - J. K. Rowling
Měla jsem problém - zasekla jsem se s Všechno je osvětleno, které jsem nakonec i úplně vzdala - a nedokázala jsem začít číst nic jiného. Tak jsem udělala to, co normálně v takových situacích dělávám - přečtu si Harryho Pottera. I tentokrát mi velmi pomohl se dostat zpátky do čtecí nálady, poplakala jsem si, pobavila se a připomněla si svůj nejoblíbenější příběh. 6/5


Harry Potter a relikvie smrti - J. K. Rowling
Tak trochu jsem si myslela, že když už jsem se dostala do čtecí nálady, že sáhnu po některých těch knihách, které mám doma půjčené z knihovny, nebo které hnijí v mé knihovně už léta nepřečtené. Ale to jsem se spletla, protože jakmile jsem dočetla šestý díl, musela jsem začít se sedmým. A bylo to neskutečné a uvědomila jsem si, že Relikvie smrti jsou mým nejoblíbenějším dílem. Chybí tomu sice kouzlo výuky v Bradavicích a je to celkově temnější, ale odráží se v tom myšlenka celé série v plné síle, vše se uzavírá, naplňuje a já v podstatě po celou dobu čtení brečím. Část jsem četla na školní exkurzi a měla jsem co dělat, aby celý autobus neviděl moje slzy (už tak bylo hrozné, že jsem nemohla svůj pláč nechat propuknout na plno a musela vzlyky statečně zadržovat). Tento díl pro mě zrcadlí poselství a dobrodružství, které nám poskytuje celá sága. A já doufám, že bude neustále pokračovat v jakékoli formě. 6/5

*Nikdy si nejsem jistá, jak se píšou názvy HP knih - je to s velkým, nebo s malým (HP a Relikvie smrti, nebo HP a relikvie smrti?)? Pokaždé to vídám jinak...*

451 stupňů Fahrenheita - Ray Bradbury
Tahle kniha byla úžasná. Tak tenká, ale přitom v sobě skrývá mnohé. Žasla jsem, jak se autorovi podařilo odhadnout budoucí svět. Je úžasné, že nic nepopisoval do detailů, protože kdyby se přeci jenom netrefil, mohlo by to vyznít směšně, ale jelikož vše jenom nakousl, můžete to perfektně napasovat na dnešní svět a je mi jasné, že my ještě nekončíme a do této knihy se plně vyvineme. To poselství, ta zpráva, kterou přináší je děsivá, v knize ale neuvěřitelně krásně podaná. To, jak je kniha napsaná, mě dokázalo udržet u čtení, i když se tam zrovna tolik nedělo. Ale ta kniha je tak tenká, že se něco děje prakticky neustále. Kdybych měla volno celý den, tak ji za něj přečtu. Takhle jsem to měla za dva dny a ještě celý zbytek dne jsem o ní přemýšlela. Přiznám se, že teď už se mi z ní hodně vykouřilo z hlavy (takový problém mívám vždy s knihami, které jsem přečetla rychle), ale mé myšlenky během čtení a po dočtení nabraly neuvěřitelných obrátek. Tahle kniha je odstrašující a překrásná. 5/5


Rozečtené knihy

Why We Love Dogs, Eat Pigs and Wear Cows - Melanie Joy
Vybrala jsem si své téma na seminární práci z psychologie - proč některé zvířata jíme a za některá utrácíme tisíce jen proto, aby neumřela; proč lidé smýšlí jinak o krávách a jinak o psech. Jenže jsem nemohla najít žádnou monografii o této problematice v češtině. Tak jsem musela začít číst v angličtině. A musím říct, že je to hodně zajímavé, a to jsem pouze na začátku.

Persepolis - Marjane Satrapi
Tento grafický román jsem si chtěla přečíst už léta a konečně jsem si ho přinesla z knihovny a okamžitě se do něj začetla. Zajímám se o světová náboženství a fascinuje mě období islámské revoluce v Íránu, ale ve škole nám o něm nikdy nic neřekli, proto si o něm musím zjistit něco sama. Persepolis mi přijde jako příjemná volba. Ale musím přiznat, že jsem se už začala ztrácet ve všech těch králích a císařích a kdo je přítel a kdo nepřítel... Musela jsem některé pasáže číst proto dvakrát, abych se zorientovala, ale snad už trochu vím. Jinak upřímně doufám, že se o tomto problému budeme v dějepisu učit alespoň letos...


TBR

Dalajlamova kočka a umění příst - David Michie
První kniha o Dalajlamově kočce se mi velice líbila, proto jsem nemohla odolat, když jsem v knihovně uviděla druhý díl. Očekávám od něj to samé jako od toho prvního, tedy že se něco naučím, ale že to bude i velmi příjemné, osvícené čtení.

Petr a Lucie - Romain Rolland
Tuto knihu jsem si vybrala na letošní školní referát z četby (minulý rok jsem mluvila o Na Větrné hůrce) a moc se na ni těším. Ačkoli vím, že bude smutná, myslím, že bude úžasná. Nemůžu se dočkat.


Poprvé a naposledy? Cesta od scénáře k filmu - Milena Holcová
V dubnu jsem nestihla přečíst dvě knihy o filmu, které jsem měla z knihovny, takže si je plánuji opět půjčit v budoucnu, protože si je nemůžu půjčit hned zase znovu, ale rozhodla jsem si vybrat jednu novou. Jenže s naší knihovnou to začíná být problém - tam už jsou jen samé biografie českých herců a už ne tolik k filmové teorii. Ale měla jsem štěstí a našla tohle zajímavé dílko, které popisuje vývoj scénáře, což je pro mě nesmírně zajímavé, protože se konečně dozvím, jak konkrétně do díla zasahuje dramaturg - dramaturgie je něco, čemu bych se v budoucnu ráda věnovala, ale ještě nevím, zda si o tomto oboru nedělám falešné představy.

Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
Přiznám se, že tuto knihu si chci přečíst především proto, že chci vidět filmové zpracování od Stanleyho Kubricka. A když jsem si knihu prohlížela, trochu mě vyděsilo, jaké si tam autor vymyslel neologismy. Snad to i tak půjde číst snadno.


Co zajímavého jsem přečetli v poslední době vy?

neděle 1. května 2016

Zkouknuto | DUBEN 2016

Tenhle měsíc jsem nezkoukla tolik filmů, protože jsem začala koukat i na jeden seriál, což mi zabralo dost času. Přesto jsem ale ještě pár filmů stihla, a (na což jsem nejvíc pyšná) to včetně několika českých. Cítím se dobře, když si postupně doplňuji základní vzdělání! Jaké pěkné filmy jste v dubnu viděli vy?