neděle 27. března 2016

Na co se v dubnu třesu

Všem knihomolům se omlouvám, ale plně mě ovládla má filmová duše. Nicméně i tak bych vám z celého srdce ráda všechny ty nové filmy představila, proto se nemohu omlouvat zcela tak upřímně. Ztrácím tedy já zájem v knihách? Ani náhodou. Čtu stále, i když méně, ale stejně tak to miluji. Mám spíš pocit, že pro mě stále vychází méně a méně zajímavých knih...

KNIHY
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman 
Host, 400 stran

Po tom, co jsem přečetla Babička pozdravuje a omlouvá se a byla to jedna z nejlepších knih minulého roku, musí se mi do rukou dostat i tato nová kniha od stejného autora. A snad už také seženu Muže jménem Ove. Stále mi však vrtá hlavou, jestli jde o stejnou Britt-Marii jako v Babičce... Nevíte někdo?




FILMY
Ani ve snu!
Petr Oukropec, 2016

O tomto novém českém filmu jsem neměla ani tušení, ale podle traileru mě velice zaujal, i když tím ve mně zároveň vzbudil i obavy. Námět mi nepřijde nijak originální, ale je zasazen do (pro mě) atraktivního prostředí parkouru a skal, jinak pravděpodobně půjde o klasické honění se za snem, problémy rodiče vs. děti a s romantickou zápletkou. Vypadá to velmi zajímavě, ale už z traileru si nejsem jistá přesvědčivostí vybraných herců, ale uvidíme.

Boj
Tobias Lindholm, 2015

Tento film získal nominaci na Oscara v kategorii zahraničních filmů a ačkoli mě by si tématem tolik nezískal, z jeho recenzí vyplývá, že jde opravdu o něco zcela výjimečného. Kromě řemeslné výjimečnosti půjde nejspíš i o emoce, ale z traileru mi přišlo, že tentokrát nepůjde o válečný film, který by měl diváka především rozplakat. Působí mnohem složitěji a ne tak prvoplánově, a to zní určitě zajímavě.

Menandros & Thaïs
Antonín Šilar, Ondřej Cikán, 2016

Tohle vypadá naprosto šíleně a má to mít přes dvě hodiny... Opravdu netuším, jak by tohle mohlo skončit, ale na druhou stranu jsem na to fakt zvědavá, protože to vypadá zajímavě. Schválně se podívejte na trailer a řekněte mi, co si o tom myslíte...

Ptáci a lidé
Pascale Ferran, 2014

Toto je jeden z dalších filmů, do kterých se zakoukám už jen z traileru a pak jsem jenom nervózní, aby se mi to líbilo, až to uvidím celé. Podle ukázek to ale vypadá krásně, magicky, romanticky, nadpřirozeně, typ takového uměleckého, přemýšlivého filmu, který mám ráda. Tak uvidíme, zda trailer neukazoval jenom to nejlepší...


Carol
Todd Haynes, 2015

Film se šesti nominacemi na Oscara, který u nás ale nemá tak silná hodnocení. To mně nevadí, protože já jsem na něj zvědavá z mnoha důvodů, proto mě ty nenadšené recenze nerozhází. Nejvíce se ale nejspíš těším na Cate Blanchett, kterou jsem si v poslední době velmi oblíbila. Zároveň režisér filmu natočil Šest tváří Boba Dylana a Sametovou extázi, takže i z tohoto pohledu mě Carol velmi zajímá.

Hardcore Henry
Ilja Najšuller, 2015

Tak prvně mě na tomto filmu zaujala americko-ruská spolupráce, protože jsem nevěřila, že se tyto dvě země dokážou v něčem spojit. A za druhé mě velmi zaujal způsob, jakým je to natočené. V mém případě má trailer pravdu - nic podobného jsem v životě neviděla. Nevím, jestli se mi to bude líbit, přece jenom jde o akční film, a to já dvakrát nevyhledávám, ale toto vypadá tak působivě, že se na to opravdu i těším.

Kniha džunglí
Jon Favreau, 2016

Ke Knize džunglí mám docela silný vztah, ačkoli jsem ji viděla pouze jako disneyovku, a to hodně dávno. To mi připomíná, že bych si ji mohla pustit znovu a přečíst si originální předlohu bych také mohla. Nicméně tenhle film chci vidět tak jako tak, protože vypadá dobře a především má tak hvězdné obsazení, že se modlím, aby ho u nás dávali i ve verzi s titulkami, protože bychom jinak o hodně přišli. Nicméně mě trochu mrzí, že je už z traileru tak poznat, že jde o zelené plátno. Ta animace není tak realistická, jak bych si přála, ale jinak věřím, že to bude dost dobré.

Lovec: Zimní válka
Cedric Nicolas - Troyan, 2016

Tohle je přesný typ takové mé guilty-pleasure v oblasti filmů - jde o typickou americkou produkci plnou efektů, akce a všech ostatních věcí, které se osvědčily jako ty, které do kin přitáhnou masy. A je to přesně to, co mě zaujme, i když vím, že to není ten nejkvalitnější typ filmu - to ale neznamená, že nám nepřinese skvělý zážitek. Mě na tomto filmu nejvíce přitahuje skvělé herecké obsazení a netradiční zpracování tradiční pohádky. 

James White
Josh Mond, 2015

Tento film vypadá velice zajímavě, pravděpodobně půjde o vztahové drama, ale z traileru to působí jako velmi výjimečné vztahové drama. Hlavního herce vůbec neznám, ale vypadá skvěle a Cynthia Nixon je skoro k nepoznání (protože já ji znám jenom ze Sexu ve městě...), ale vypadá úžasně.



Kolonie
Florian Gallenberger, 2015

Tak Kolonie si mě určitě od začátku získala Emmou Watson a Danielem Brühlem, u kterého mě mrzelo, že jsem se na něj nemohla přijet podívat do Prahy. Jinak celý námět je pro mě španělskou vesnicí, vůbec nevím, o co tehdy šlo, ale moc se těším, že se o tom něco dozvím.



Orel Eddie
Dexter Fletcher, 2016

O tomto filmu jsem neměla ani páru (tak si říkám, kdy začne nějaká propagace trochu?!), ale vypadá úžasně. Bude to jeden z těch inspirativních, nikdysenevzdávej, feel-good, dojemných komedií, které jsou často potřeba mezi všemi těmi výsostnými dramaty. Na Orla Eddieho se hodně těším.



Příběh lesa
Jacques Perrin, Jacques Cluzaud, 2015
Jestli jste viděli Mikrokosmos a líbil se vám, připravte se na novinku od stejných tvůrců. Já jsem tím zcela uchvácena a moc ráda bych to viděla na velkém plátně, protože ty záběry jsou neuvěřitelné a naprosto překrásné...





V paprscích slunce
Vitalij Manskij, 2015

Hodně zajímavě vypadající film o životě v Severní Korei, na kterém se podílela i Česká republika. Dokument, který bude mít určitě co říct.




Zlo nikdy nespí
Mike Flanagan, 2016

Já na horory koukám opravdu výjimečně a málokterý si vyhlídnu dopředu, ale tento jsem se prohlédla a moc mě zaujal. Jednak tam hraje malý Jacob Trembley, kterému evidentně pěkně roste kariéra, což je jedině dobře, a jednak je ten námět docela zajímavý, ale uvidíme, zda to nebude pouze průměrný zážitek.



Nikdy nejsme sami
Petr Václav, 2016

Musím se přiznat, že mi režisér tohoto filmu není moc sympatický, ale zase oceňuji, že se snaží natáčet sociální dramata, která se u nás ostatní natáčet bojí. Jeho nový film vypadá velmi zajímavě nejenom námětem, ale i tím, jaký úspěch sklízel v zahraničí.



Spotlight
Thomas McCarthy, 2015

Pro mě tento měsíc určitě číslo jedna, které chci vidět v kině. Výherce letošních Oscarů, nekonečná řada pozitivních ohlasů, zajímavé téma, úžasné herecké obsazení,... Tento film mě velice zajímá a hrozně ráda bych jej viděla co nejdříve, tak uvidíme, zda se mi podaří se do kina dostat.




UDÁLOSTI
51st Academia Film Olomouc
O této akci vím od ledna a nesmírně mě to zaujalo po všech stránkách. Jednak je to jedna z největších událostí tohoto typu na celém světě, jednak tuto celou akci pořádají studenti Filmové vědy (takže snad v budoucnu i já sama...) a jednak je to nesmírně zajímavý koncept sám o sobě - festival populárně-naučných vědeckých dokumentů. Zní to nudně? Ani já sama jsem snad žádný neviděla, ale jakmile jsem zjistila, jakých témat se dotýkají, uvědomila jsem si, jak je to zajímavé. Nemám zdání, zda se mi povede se do Olomouce v daný čas dostat, ale budu se snažit. Jinak to budu pečlivě sledovat na Facebooku. A pokud vás to alespoň trochu zaujalo, nezapomeňte lajknout jejich stránku, protože přidávají opravdu dobré tipy na zajímavé dokumenty, které můžete zhlédnout i online a zdarma.

pondělí 14. března 2016

Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, diváka!

Polednice

Horor / Drama / Mysteriózní
Česko, 2016, 90 min

Režie: Jiří Sádek
Scénář: Michal Samir
Kamera: Alexander Šurkala
Hudba: Ben Corrigan
Hrají: Aňa Geislerová, Karolína Lipowská, Daniela Kolářová, Zdeněk Mucha, Jiří Štrébl, Marie Ludvíková, Tomáš Bambušek, Halka Třešňáková

Premiéra: 3. 3. 2016
ČSFD




Já a horor nejsme moc velcí kamarádi, protože jsem viděla většinou ty špatné a na ty dobré se bojím podívat sama a málokdy najdu někoho, kdo by se se mnou na ten kvalitní podíval. Když jde ale o český horor, který vypadá tak zajímavě a podle recenzí přeci jenom není až tak děsivý, a dokonce najdu parťačky, které by se mnou do kina zavítaly, nemůžu si něco takového nechat ujít! České filmy ale mohou dopadnout tak i tak - zažila jsem už zklamání v podobě Lídy Baarové a úžasný zážitek v podobě Rodinného filmu. Ale než jsem viděla Polednici, přečetla jsem si pár rozpačitých recenzí. A nejspíš právě díky tomu jsem byla tak překvapená. Můžu ale říci, že velice příjemně.

sobota 12. března 2016

Co se nám odehrává na prknech...

Posledních pár měsíců jsem se měla do divadla dostat častěji, ale nakonec mi to bohužel nevyšlo, i tak vám ale dnes přináším pohledy na tři hry, které jsem v poslední době viděla.


filip_banner.jpg
Ve škole jsme probírali Wildea a mě zamrzelo, že jsem ještě nikdy v divadle neviděla Jak je důležité míti Filipa a že vlastně ani nevím, o čem tato hra je. Tak jsem to jen tak prohodila před mamkou, aniž bych tím něco zamýšlela, a ona pár dní (ne-li den) potom přišla s předčasným vánočním dárkem pro mě - že si uděláme výlet do Brna do Mahenova divadla. A že ten výlet stál zato! Obdivuji každého, kdo dokáže vymyslet takovou překombinovanou blbost, která nakonec dává perfektní smysl. Miluji záměny identit a vtipné situace, které z toho vznikají. Tohle byla prostě divadelní komedie jak má být a líbila se mi po všech stranách - i po té straně, jak to Brno převedlo na svá prkna. Herci přehrávali tak, jak je to slušné a vtipné, a já se díky tomu báječně bavila. A upřímně jsem se zamilovala do Petra Jarčevského, který hrál Algernona - z jeho projevu jsem nemohla sedět klidně, ten si to tam tak užíval, že nešlo, abyste si to neužívali i vy s ním. A co víc - poprvé jsem v divadle viděla, jak herci předstoupili před oponu a bavili publikum tím, že přestali hrát své role. To byl takový splněný divadelní sen, protože jsem to chtěla zažít už hrozně dlouho. 4/5


Toto představení jsem viděla podruhé. Poprvé to bylo ještě před lety v původní sestavě, ale to jsem byla hodně maličká, takže si z toho pamatuji málo. Tehdy jsem ale tento muzikál milovala. Už předtím jsem na jeho písničkách víceméně žila, a když jsem to pak viděla na scéně z první řady - splněný sen. Tentokrát jsem si ale odnášela trochu smíšené pocity.
Ten příběh je úžasný a miluji, jak je převeden na scénu. Má to příběh, má to náboj, napětí, trochu romantiky a kupu přátelství. Ten příběh je skvělý, ale občas mi to přišlo trochu rozpačité. Některé scény byly opravdu klišoidní, a to především ta plátna, na která promítali záběry - to bylo jak ze španělské telenovely. Totálně ulítlý! Počítačové efekty jedině na škodu - působí lacině, zastarale. Preferuji klasičtější divadlo - méně techniky a více herecké práce.
Co se mi ještě nelíbilo, byla vsuvka Plancheta a toho druhého mamlase uprostřed představení. To mělo být jako vtipné? Mně to přišlo totálně stupidní a hloupé. Takový typ humoru určitě nebyl můj šálek čaje. A druhá věc, ze které jsem nebyla nadšená, byl zpěv. Zpěvačky mě tedy vůbec nepřesvědčily a nejvíce mě zklamala představitelka královny Linda Finková - nevýrazný zpěv a chvílemi mi to přišlo i falešné a nedozpívané. Ostatní ženy taky nic moc, chlapi o něco lepší, ale Richelieu byl parádní. Největší husinu jsem měla z něj - ten zpěv! To bylo něco, to byla nádhera!
Ale i když na tomto představení bylo hodně věcí, co mi vadilo, včetně takové komerčnosti na úkor kvality, má to nakonec takovou atmosféru a ty písničky jsou tak dobré, že jsem si to i přesto všechno moc užila. Zážitek z dětství to ale nepřekonalo. 3/5


Národní divadlo jsem vždy měla ráda, protože vždy bylo zárukou kvalitního představení. Minulý rok mě ale trochu zklamalo činohrou Ze života hmyzu, která byla nejenom zvláštní a podivná, ale i docela nudná a přehnaná. U Othella jsem se bála jedině toho, že to zase přeženou a udělají z toho šílenou modernu. Ale naštěstí ne. Nebylo to sice klasické pojetí, bylo zmodernizované, ale vkusně a decentně, přesně tak, aby to vyjádřilo, jak byl Shakespeare nadčasový, přitom ale aby nepošpinili jeho odkaz. Bylo to velice emotivní, a to především díky perfektním hereckým výkonům. Všemu kralovali Karel Dobrý s Davidem Prachařem, ale výborní byli všichni, až na mladého Patrika Děrgela, který mi jediný tak úplně nesedl tím, jak hrál, protože jsem mu prostě nedokázala uvěřit. Atmosféru pak skvěle doplňovala zajímavá, lehce bizarní hudba, zvuky praskajícího gramofonu a práce se světlem a siluetami. Také mě nadchlo provedení "černého Othella" - namísto toho, aby jeho namaskovali černě, všichni ostatní měli bledé obličeje a Othello dostal jen lehkou mozaiku na pažích. To mi přišlo jako výborný, nečekaný nápad. Několikrát mi přeběhl mráz po zádech, vypjaté scény mě opravdu napínaly zevnitř a naštěstí jsem neměla tendenci se v nevhodnou chvíli smát, Othellovo šílenství bylo zahráno přesvědčivě, drsně, ale díkybohu vůbec ne směšně. Po přestávce jsem se ale do druhé poloviny už nemohla tak dostat a samotný konec mi přišel lehce uťápnutý, jako by už všechny nápady byly vyčerpány v první polovině, ale i tak to bylo velmi dobré. Pokud tedy chcete vidět dobrou Shakespeareovu adaptaci a nevadí vám modernější ladění, určitě můžu doporučit právě tuto. 4/5

pátek 4. března 2016

Wrap Up a TBR | ÚNOR 2016

Se mnou a s knihami se to má následovně - stále čtu se stejným nadšením, ale jiným přístupem. Před blogem jsem nevěděla o knihách, co vycházely, nevěděla jsem, co je moderní číst, jen jsem chodila do knihovny a vybírala si knihy náhodně. Po blogu jsem objevila tolik knih, že mě začalo stresovat, že je nikdy nestihnu přečíst. Snažila jsem se jich za měsíc přečíst co nejvíce a kvůli tomu jsem průběžně kontrolovala, kolik jsem už přečetla stran a kolik mi jich zbývá do konce. Stresovala jsem se, že je půlka měsíce a já zatím přečetla jen jednu knihu...
Ne že bych si to čtení i tak neužívala, ale začínal mě tento přístup štvát, protože jsem se víc starala o okolí než o tu danou knihu. Chtěla jsem to přestat tolik řešit, chtěla jsem prostě číst pro radost a ničím se nestresovat. Tak jsem dost změnila přístup, tím pádem čtu mnohém méně. Za únor jsem proto přečetla jen 2 knihy, jednou z nich byla ale největší bichle, kterou jsem v životě přečetla, takže Harry Potter a Fénixův řád se posunul na druhé místo.


Přečtené knihy

Rozmarná léta českého filmu (Jaroslav Sedláček)
Jak vidno, únor jsem věnovala především svému filmovému vzdělávání. A konečně jsem si začala vyplňovat mezery ve svém poznání českých filmů, proto jsem si i ráda přečetla tuhle krátkou publikaci, do které se toho ale vešlo celkem dost. Jsou nám v ní představeny všechny okolnosti a filmy, které v daném roce vyšly, což dohromady dává velmi dobrou knihu, celkem i čtivě napsanou, ale sama musím konstatovat, že české filmy z let 1989-1998 moc zajímavé nejsou. Doba pro filmaře to u nás byla těžká, a to se projevilo i na filmech, protože fakt nevycházelo mnoho výjimečných snímků. 4/5

Dějiny filmu (Kristin Thompson, David Bordwell)
Tohle je naopak ale úplně jiný kalibr. Do osmisetstránkové bichle toho narvete spoustu, tato dvojice tam toho ale narvala ještě víc a všechno to dokázala spojit do čtivého a přehledného celku se spoustou obrázků, doplňujících informací a odkazů na další publikace. Dozvíte se tam opravdu všechno, co se ve filmových dějinách dá objevit. Doopravdy obdivuji a smekám před autorskou dvojicí, že dokázala sestrojit takové dílo, že zhlédla takové množství filmů a že je všechny dokázala zařadit nejen mezi další filmové souvislosti, ale i mezi souvislosti všech ostatních jevů, které v dané době společností cloumaly. Nevěnují se pouze Hollywoodu, ale rozebírají i malé africké kinematografie a nevynechávají samozřejmě ani Asii, Jižní Ameriku nebo Evropu. Je to neuvěřitelně působivý celek, který bych si moc přála mít doma. Stejně tak jako jejich další publikaci Umění filmu, kterou nemůžu nikde sehnat, takže kdybyste věděli o někom, kdo ji prodává, měla bych zájem! 5/5


Rozečtené knihy

Naprosto osvětleno (Jonathan Safran Foer)
Tuto knihu jsem si už dlouho chtěla přečíst, stejně jako všechny ostatní od tohoto autora, ale musím říct, že mě hodně zaskočila. Čekala jsem poměrně klasický román ze současnosti, možná romantický, dramatický nebo klidně humorný, ale tohle je něco úplně jiného. Je to sice román (víceméně) ze současné doby, ale je napsán a vyprávěn tolika styly a tak zvláštně, že jsem si na to musela dlouho zvykat. Teď už jsem v jedné třetině a myslím, že jsem si konečně zvykla a začínám si to užívat, ale chvilku jsem přemýšlela, že knihu nedočtu. 


TBR

Jíst zvířata (Jonathan Safran Foer)
A tady máme druhou knihu pana Foera, podle které asi můžete usoudit, proč jsem si ji vybrala. Foerovy knihy mě zaujaly už předtím, než jsem se dozvěděla, že je vegetarián, ale nebudu se tajit s tím, že mi hned přišel sympatičtější, když jsem to zjistila. Snad se z této publikace dozvím něco nového.

451 stupňu Fahrenheita (Ray Bradbury)
Tato kniha mě zaujala už před několika lety, když se o ní moje profesorka zmínila na hodině literatury. Říkala, že 451 stupňů je teplota, při které hoří papír, a mně to přišlo hrozně zajímavé, když se v knize jedná o pálení knih. Tak uvidíme, co na ni řeknu.

Démanty všednosti (S. Přádná, Z. Škapová, J. Cieslar)
Tato kniha už tu párkrát byla a stále se na ni chystám a těším se na ni, ale ta písmenka nahečmaná na sebe mě nepřestávají děsit...

Diagnózy času (Jan Lukeš)
I tahle je pozůstatek z minula, ale moc se na ni těším, tak doufám, že se na ni vrhnu co nejdříve.

středa 2. března 2016

Zkouknuto | ÚNOR 2016

Myslela jsem si, že leden nepřekonám. Jednak jsem si říkala, že už zase startuje škola a bude to tak náročné, že mě ani prázdniny nezachrání, takže tolik filmů neuvidím. Opravdu jsem si to myslela, protože zpočátku jsem fakt na filmy neměla čas a myslela jsem si, že vám jich tady moc nepředstavím. Ale nevím, jak se to stalo, ale já jich viděla fakt hodně. Jakože mrtě i na mě. Celkem 26. A většina z nich byla opravdu špičkových - s vysokým hodnocením jsem tentokrát moc šetřit nemohla.
Nicméně si myslím, že březen už takový nebude. Jednak nebudou prázdniny, já na týden jedu do zahraničí a ve škole přituhuje, takže se to nakonec asi scvrkne na víkendové filmové večery. Ale uvidíme. Třeba nakonec i sama sebe překvapím...