čtvrtek 27. srpna 2015

Unpopular Opinions

Na tento tag jsem narážela znovu a znovu na BookTube a pokaždé mě jej bavilo sledovat, protože jde přeci jen o něco jiného. Většinou mluvíme o knihách, které máme rádi a které bychom doporučili, ale přijde mi rovněž zajímavé bavit se o knihách, které se nám naopak nelíbily, ačkoli ostatním ano, nebo naopak. Zkrátka jde o rozebírání netradičních názorů na určitá témata, a to se mi moc líbí. Takže vzhůru do toho.
Nutno podotknouti, že jsem nikým nebyla vybrána, abych tento příspěvek sepsala - takže se nebojte přidat také, ačkoli vás třeba také nikdo netagoval.

1. Oblíbená kniha či série, která se vám nelíbila

Nikdy jsem k žádné knize necítila odpor, ale je pár knih, které mě opravdu nudily. Je to například klasika Velký Gatsby, který obecně patří mezi nejoblíbenější klasiky v komunitě blogerů a booktuberů. Mě tato kniha ale šíleně nudila a opravdu jsem na ní neviděla nic, co by mě mělo strhnout.
Spokojená jsem nebyla ani s knihou Hon od Andrewa Fukudy nebo Městem z popela od Cassandry Clare. Obě tyto knihy všichni okolo zbožňují, ale mně přišly dost jednoduché a moc mě nebavily. S Honem jako se sérií už pokračovat nehodlám a do dalšího dílu Nástrojů smrti se mi také nechce, ale moc ráda bych si přečetla autorčinu další sérii Pekelné stroje, protože tu všude vychvalují až do nebes i ti, kterým se Nástroje smrti nelíbí.
Musím říct, že k tomuto bodu mě napadá mnohem více knih, ale tyto tři mi jako první přišly na mysl. Uvažuji o tom, že tomuto tématu jednou věnuji samostatný článek.

2. Oblíbená kniha či série, kterou nikdo nemá rád, ale vy ano

Zde mě toho tolik zase nenapadá. Možná Papírová města. Ta jsou sice obecně oblíbená, neznám nikoho, kdo by je vyloženě nesnášel, ale spíš jde o to, že většinu lidí zklamaly. Zato mně se líbily moc.
Ó, teď mě napadla Síla vzdoru, třetí díl Hunger Games. Připadá mi, jako by všichni třetí díl naprosto nesnášeli nebo o něm alespoň mluví jako o zklamání. Tento díl je ale ze série můj nejoblíbenější, protože na mě nejvíce emocionálně zapůsobil. První (a možná od té doby poslední) opravdová knižní kocovina.


3. Milostný trojúhelník, ve kterém hlavní postava skončila s někým, s kým jste nechtěli, aby skončila, nebo OTP, které nemáte rádi

Zde mě už tuplem nic nenapadá. Většinou mi milostné trojúhelníky nezůstávají v hlavě, protože jsem tolik knih s nimi nečetla. Opět mě napadají jen Hunger Games, ale tam jsem byla spokojená. Navíc většinou jsem spokojená s tím, kdo s kým skončí, protože respektuji autora - a i když se mi to třeba nelíbí, ale vidím, že tomu autor dodal logiku, opravdu v tom nevidím problém. Asi ty dvojice neřeším tolik jako ostatní. Také mám pocit, že se to spíše týká YA knih a ty já už tolik nečtu. 

4. Oblíbený literární žánr, který moc nečteš

Sci-fi, fantasy, dystopie a severská krimi. Málokdy si z nich něco přečtu, a ne proto, že bych nechtěla nebo že by se mi tyto žánry nelíbily, ale zkrátka pokaždé spíše sáhnu po příběhu ze života, který je umělecky napsaný a citově mě zasáhne. Ale existuje spousta knih těchto žánrů, které se ještě chystám číst!

5. Oblíbená postava, kterou nemáte rádi

Tady to je těžké, protože já při čtení většinou neřeším, zda jsou mi postavy protivné nebo tak. Když mi jejich povaha zapadá do celkového dění a jejich jednání, vůbec si třeba ani nevšimnu, že ve skutečném životě bych té osobě dala pár facek. Doteď si ale pamatuji, že jsem moc neměla ráda Annu z Polibku pro Annu. Ne že bych ji nesnášela, ale nebyla mi tak sympatická jako ostatním.

6. Oblíbený autor, do kterého se nedokážete začíst

Další těžká otázka. Když nejsem s nějakým autorem spokojená, tak se moc do jeho další knihy nehrnu, takže to nedokážu tak objektivně posoudit, pokud jsem od něj zkusila zatím jen jednu knihu. Ale nejspíš budu muset opět zopakovat Andrewa Fukudu a Cassandru Clare. Oba jsou populární a já nemám zrovna chuť pokračovat v jejich tvorbě. I když tedy u C. Clare existuje ta výjimka, o které jsem už mluvila.

7. Knižní klišé, která vás už nebaví

Chvilku jsem musela přemýšlet, ale nakonec mě opravdu něco napadlo. Přijde mi, že světu vládne sarkasmus a kdo ho umí používat, je král. A přitom mně to přijde takové arogantní a ošklivé. Proto mi v knihách dost vadí, když postavy končí dialogy údernými hláškami, které jako by vypadly z akčňáku. Takové ty naprosto přesné a unikátní hlášky, na které nikdo nezná odpověď. Všem se to líbí, ale mně to přijde divné, takové nereálné. Mně totiž ty nejlepší hlášky napadají až s křížkem po funuse - a je to napadne v tu pravou chvíli? Pokaždé? C'mon...
S YA knihami se také rozmohl trend silných hlavních hrdinek. Já jsem ráda, že jsme jako ženy v civilizovaném světe nezávislé, ale i tak mně chování některých hrdinek v knihách přijde opravdu až směšně nereálné. Všechny holky jsou fyzicky i psychicky silné, vědí přesně co dělat, ze všeho se vylížou, nikdy nemají strach... Ve skutečnosti mám radši hrdinky, co jsou silné, ale co se také občas potřebují o někoho opřít. A to mi přijde, že se z knih pro mladé vytrácí. Dřív to byl skvělý unikát (třeba v Hunger Games mi právě Katniss přijde skvěle vykreslená, silná, ale ne vždy a všude dokonale silná), dnes je to už opravdové klišé.

8. Oblíbená série, kterou nemáte chuť číst

Toho je více. Většinou jde o série, o kterých jsem se dozvěděla potom, co jsem se zařadila do knižní komunity na internetu. Tehdy jsem myslela, že musím přečíst vše co ostatní, ale postupem času jsem zjistila, že bych se do spousty sérií nutila jen proto, že je všichni četli, ačkoli mě by třeba vůbec podle anotace nezajímaly. Zde výčet: Vampýrská akademie, Svůdná trilogie, Delirium, Padesát odstínů šedi, Stmívání a je jich víc... 


9. "Knížka je pokaždé lepší než film..." říkáme všichni, ale která filmová nebo seriálová adaptace se vám líbila více než kniha?

V tom mám jasno - třeba Jestli zůstanu/Zůstaň se mnou. Film byl jednoznačně lepší, kniha mi přišla jako slabá oddechovka a autorčin styl psaní mi přišel až dětinsky jednoduchý. Zato film byl zpracovaný jako pěkná teenagerská romanťárna s nádhernou hudbou.
Dále Koralína. A zde je to těžké, protože film jsem viděla ještě před knihou a tehdy mě naprosto dostal. Měla jsem noční můry a poprvé (a také naposledy) jsem byla náměsíčná. Ten film na mě zapůsobil neuvěřitelnou silou, a když jsem potom četla knihu, věděla jsem už do čeho jdu, tak na mě už bohužel takový dopad neměla. Možná kdybych nejdřív četla a pak koukala... Kdo ví?
I když miluji obě verze tohoto příběhu, dlouho jsem si nechtěla připustit, že se mi film přece líbil o něco víc - možná proto, že jsem ho viděla ještě před přečtením knihy asi pětkrát. Ten, kdo stojí v koutě. Zde se mi to těžko říká, ale jelikož si film režíroval sám autor, tak mi připadá, že to vlastně ani není kritika. Navíc - ona i ta kniha je úžasná dost natolik, aby patřila k mým nejoblíbenějším. A film zrovna tak.

A jaké by byly vaše odpovědi na otázky?

neděle 23. srpna 2015

Dalí a Warhol v Praze

Při svém červencovém pobytu v Praze jsem se rozhodla nezahálet, proto mi do hledáčku padlo několik muzeí a výstav, které jsem chtěla navštívit. Nakonec jsem nenavštívila všechny, co mě zaujaly, ale není všem dnům konec. V jednom z předchozích článků jsem vám již dala vědět o dvou právě probíhajících výstavách, dnes bych vám ráda ukázala další dvě.

Salvador Dalí

Salvador Dalí
Nevím, jak vás, ale mě tento malíř zaujal. Ne že bych si hned musela pověsit jeho obrazy u sebe doma, ale zaujal mě. Proto jsem chtěla vidět z jeho tvorby více než pouhé rozteklé hodiny. A ke svému podivu jsem díky této výstavě viděla mnohem víc! Byla jsem opravdu zaskočená tím, s jakou rozmanitostí a kreativitou Dalí namaloval své obrazy. Všechny se od sebe tak lišily a navzájem v nich byl poznat jeho podpis. Všechny byly zvláštní, nadpozemské, divné a úžasné. Tolik různých technik, témat, stylů,... Valila jsem oči! Jak zaslepená, jak zabedněná jsem musela být, když jsem si myslela, že Dalí byl jenom ten, co namaloval rozteklé hodiny...
Tato výstava je sice pouze o koukání, ale rozhodně mě to bavilo více než koukání na asijské obrazy. Toto umění ke mně zkrátka promlouvá více, cítím z něj člověka. Nevím, nakolik mi je Dalí sympatický, ale z jeho umění mi přechází zrak. Ne že by to bylo vyloženě krásné, ale je to neuvěřitelné.

Více informací o výstavě: http://goap.cz/salvador-dali







Andy Warhol: I'm OK

Salvador Dalí
Ten samý den, v té samé budově, ale o patro výše jsem se šla podívat ještě na výstavu díla Andyho Warhola, umělce, který mě lákal snad ještě více než Dalí. A z jeho obrazů mi šla hlava kolem také ještě o něco víc. 
Warhol je úžasně kontroverzní osobnost, umělec každým coulem a takové lidi já mám ráda. Takoví lidé mě fascinují. A Warholova tvorba jakbysmet. Ono se to všechno může zdát tak jednoduché, prostě někoho vyfotit a pak si pohrát s barvičkami... Ale jak z něčeho takového potom dokážete vytvořit ikonu? Jako vážně - banán se neproslaví jen tak pro nic za nic!
Já upřímně nevím, co se mi na tom tak líbí. Ono se to vážně netváří jako velké umění, ale přesto to na vás zapůsobí. Něco to říká, je to šílené, je to nevídané. Pro mě byla tato výstava ukázkou Warhola jako takového. A moc se mi to líbilo.
Bonus navíc: hrají tam výbornou doprovodnou muziku! Beatles zde nejsou vzácností ani na obrazech.

Více informací o výstavě: http://goap.cz/andy-warhol-cz












neděle 16. srpna 2015

Na co se v srpnu třesu

Když jsem se podívala, co v srpnu vychází za knihy a filmy, řekla jsem si Nic moc. Pak jsem si ale začala postupně zjišťovat více a nakonec jsem našla docela dost knih, které bych si chtěla přečíst, a dost filmů, které bych chtěla vidět. Na co se v srpnu třesete vy?

středa 12. srpna 2015

Wrap Up a TBR | ČERVENEC 2015

Červenec byl pro mě výborný čtecí měsíc. Nijak jsem na čtení nespěchala, užívala jsem si ho a přitom jsem stihla přečíst 6 knih, což je krásné číslo. Co se kochám u ostatních, tak jejich čísla o prázdninách bývají mnohem vyšší, ale já jsem spokojená, protože jsem kromě čtení stihla spoustu dalších věcí, ze kterých mám upřímně mnohem větší radost než z přečtených knih (ale i z těch mám radost obrovskou). Můj pocit z července je tedy více než jen dobrý.

čtvrtek 6. srpna 2015

Zkouknuto | ČERVENEC 2015

Naprosto famózní filmový měsíc, nepřekonatelný. Nic nedostalo méně než 4 hvězdičky. Říkejte si, že jsem málo přísná, ale už jsem toho viděla dost, abych dokázala porovnat, co se mi líbí a co ne. A to, co jsem viděla v červenci, je úplná hitparáda. Neznamená to, že by se vám měly tyto filmy líbit stejně, ale přesto vám je silně doporučuji. Všechny. A je mi opravdu líto, že vždy vybírám pouze jeden tip měsíce...