sobota 31. května 2014

Lola a kluk od vedle

Hned jako první recenzi jsem zde na blogu uváděla Polibek pro Annu, která mě dokopala k tomu, abych si tento blog založila. Dnes jsem tu proto, abych napsala "recenzi" (mějte se mnou strpení, recenze se teprve učím psát, kdybyste pro mě měli nějaké tipy, co zlepšit, co přidat, co ubrat, byla bych vděčná!) na její volné pokračování. Samozřejmě bez spoilerů!

Lola a kluk od vedle

Autor: Stephanie Perkins
Originál: Lola and the Boy Next Door
Série: volné pokračování Polibku pro Annu, 2. díl
Originální vydání: 2011
České vydání: CooBoo, 2013
Formát: hardback,  328 stran
Přeložila: Jana Doležalová

Anotace: Začínající návrhářka Lola Nolanová nevěří na módu… věří v kostýmy. Čím výraznější outfit, čím třpytivější, čím zábavnější, čím divočejší – tím líp. Ale Lola je přes neskutečné modely také hodnou dcerou a kamarádkou s velkými plány do budoucna. Všechno je perfektní (včetně jejího sexy přítele rockera), dokud se do sousedství nevrátí obávaná dvojčata Bellova. Calliope a Cricket. Hlavně Cricket, nadaný vynálezce, který zrovna vystoupil ze stínu vlastní slavné sestry. Cricket, který by se moc rád vrátil do Lolina života. Lola teď dumá, jak se poprat s city ke klukovi od vedle… a vypadá to na dlouho!

pátek 30. května 2014

Úlovky z knihovny 3# + Nákupy v Levných knihách

Je tu mrtvo, nezdá se vám?
Ano, vím a omlouvám se. Je to pro mě poslední týdny těžké, protože máme hodně zkoušek, písemek a testů a já jsem stará šprtka, která se pro ty jedničky může přetrhnout. Ne, tak těžké to se mnou není. Jsem si vědoma, kde na jedničky nedosahuji, i když bych mohla, ale to bych nemohla dělat nic jiného než se učit. Tak jsem popustila matematiku, fyziku a chemii a udržuji si dobré známky jinde, protože mi přijde škoda si krásný průměr pokazit nějakou špatnou připraveností na konci roku. Tak to se mnou je. Nemám jedničky zadarmo (jen občas), ale dělám pro ně něco.

Každopádně jsem se vám chtěla pochlubit s novými knížkami, které jsem si koupila v Levných knihách na začátku měsíce, a také tu mám jeden úlovek z městské knihovny.
Což mě trochu děsí, protože mám knihy vracet 18. června a já mám nepřečtených ještě 9 (z toho mám stále rozečteno Kdo chytá v žitě, ale věřte mi, že mě to opravdu baví..., a Město z kostí). Tak jsem se rozhodla přečíst minimálně pět z nich a ostatní si přečtu někdy jindy.

A teď už jdeme na to!

Percy Jackson: Zloděj blesku (Rick Riordan)
Tuto knihu jsem měla zarezervovanou věčnost. A dočkala jsem se. Již jsem viděla první film a přišel mi zajímavý námětem, nicméně pokulhával provedením. Říká se, že s knihou nemá moc společného, tak jsem zvědavá na knihu. Snad budu patřit k těm lidem, kteří z ní byli nadšení!
Překvapilo mě, jak je tlustá, ale pak jsem se podívala dovnitř a objevila ta obrovská písmenka... Snad si zvyknu, už dlouho jsem nečetla nic s tak velkým písmem.

Nákupy v Levných knihách jsou vždy zážitkem, protože co je lepšího než pocit nalezení pěkné knihy za pár korun? I když jsou Levné knihy pochybným obchodem, kde nejde z větší části ani tak o knihy jako o kterékoli další serepetičky, musím uznat, že povinná četba se zde vybírá krásně. Známé (staré) knihy za krásné ceny pod stovku. I když ani jedna z těch, co jsem si pořídila, do mé povinné četby nezapadá, nějak jsem znovu zabloudila do té americké a vybrala si hned dva povinné americké tituly: Velký Gatsby (F. S. Fitzgerald) a Šarlatové písmeno (Nathaniel Hawthorne).
Velkého Gatsbyho jsou si už dlouho přála přečíst, ale Šarlatové písmeno jsem si koupila spíš z rozmaru, protože se o něm povídalo v Bláznivé, zatracené lásce. Nevím, jestli si ji zrovna toužím přečíst, ale když už ji mám, tak to aspoň zkusím.


Stále vám dloužím recenzi na Lola a kluk od vedle, kterou plánuji sepsat o víkendu, recenze na Divergenci se snad dočkáme v průběhu týdne. Poté snad budou následovat recenze na Město z kostí a Kdo chytá v žitě.
Musím dohnat učení o víkendu, abych měla více času na knížky...

pondělí 19. května 2014

On My Wishlist 3#

Dnes asi bez dalšího vykecávání jdeme rovnou na to...

On My Wishlist 3#

Side Effects May Vary (Julie Murphy)


O této knize jsem se dozvěděla od zahraniční booktuberky, která si ji moc pochvalovala. Měla by být o dívce s leukémií, které už moc nezbývá do konce jejího života, a tak si začne plnit položky ze svého bucketlistu.
Přišlo mi to jako zajímavý námět, protože i já jsem si před nějakým časem kvůli blogu založila bucketlist, ale pokud vím, vůbec nic jsem si z něho nesplnila, protože jsem si přála samá iracionální přání jako třeba popovídat si s mimozemšťany.
Plus se mi moc líbila obálka, a tak jsem si řekla, proč si tuto knihu nepřečíst. Zase tak moc se do ní nehrnu, tak si v klidu počkám, jestli vyjde v češtině a poté uvidím, jestli si ji koupím, nebo pouze půjčím.

STATUS: čekám na české vydání

Zdroj obálky: www.goodreads.com 

neděle 18. května 2014

Muž, který sázel stromy

Včera jsem se vrátila ze zájezdu po Dunaji. Ještě před recenzí vám stručně sdělím, jak se mi tam líbilo: Bratislava - hořké zklamání, čekala jsem hezčí město; Vídeň - opět krásná a nádherná; Budapešť - očekávané špinavé město se zajímavou architekturou a pěknými lázněmi; kolektiv - nejvíc úžasný, díky němu byl tento zájezd dokonalý.
Teď ještě musím sesmolit článek pro zpravodaj, který netuším, jak dám dohromady, protože už teď si nepamatuji, které památky jsme navštívili...

Muž, který sázel stromy


Autor: Jean Giono
Originál: L'homme qui plantait des arbres
Originální vydání: 1953
České vydání: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2006
Formát: hardback, 90 stran
Přeložil: Jiří Reynek
Filmové zpracování: Muž, který sázel stromy (Frédérick Back, 1987)

Anotace: Mistrovská povídka z roku 1953. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o "muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí".

pondělí 12. května 2014

Cesta po Dunaji

Zdravím vás všechny,
znovu opakuji - sice pochybuji, že už mám nějakého pravidelného čtenáře, ale jelikož to nevím s určitostí, nevěším hlavu a právě proto sem píšu to, co píšu.
Zítra ráno odjíždím se školou na zájezd po Dunaji, přesněji řečeno jde o výlety do tří hlavních měst - Bratislava, Vídeň, Budapešť. Jde sice o historickou exkurzi a mě historie dvakrát netankuje, ale mám ráda cestování i v malém a ráda se po těchto méně výrazných hlavních městech Evropy podívám (když teď opomenu Vídeň, kde jsem už několikrát byla a která je velice výrazným hlavním evropským městem). Bratislavou jsem pouze projížděla a Budapešť jsem neviděla ani z okénka, takže se moc těším.
Nicméně to znamená, že nebudu psát články na blog. Já si sebou notebook brát nebudu. Stále bych mohla psát článek na mobilu, ale to je nepohodlné a navíc si sebou nebudu brát všechny podklady. Vydržíte to beze mě?

Po sobotě se zase uvidíme a já vás zahltím novinkami!

Pokud by to někoho zajímalo, s sebou si beru k četbě: Kdo chytá v žitě (stále jsem se neposunula, i když je to super knížka), Divergence! (Plus mám v mobilu třetí a čtvrtý díl Řady nešťastných příhod v angličtině, kdyby náhodou...)


neděle 11. května 2014

On My Wishlist 2#

Mám se učit na písemku z ájiny, mám toho do školy spoustu, hodně a ještě víc, ale momentálně se nemůžu k ničemu dokopat, protože jsem asi před hodinou dočetla Divergenci a jsem z toho tak totálně konsternovaná, že akorát běhám po domě a ožužlávám si tričko, protože nevím, co se svým životem mám dělat dál. Bohužel Rezistence je v knihovně zrovna vypůjčená. Nicméně já už teď vím, že si celou sérii koupím, protože prostě musím. Bohužel jsem bez peněz, tak ještě chvíli počkám. A navíc mám strach, že když celou sérii zhltnu najednou, budu v ještě horším stavu, než jsem teď (u Harryho to bylo jednodušší - tam je těch knížek sedm, a ne jen tři!).
Já radši žádné recenze na Rezistenci ani Alianci nečtu, protože mám ráda, když čtu knihy, kdy o příběhu nevím vůbec nic. Navíc všude slýchám, jakým je Aliance zklamáním, takže ani nechci nic hádat dopředu... Ale hned po dočtení jsem zhlédla trailer na film (předtím jsem se nepodívala, protože jsem nechtěla příliš ovlivnit svou představivost - už mi stačilo, že mám představivost omezenou na Tris a Čtyřku, kteří byli jaksi na plakátech nepřehlédnutelní...).
Ale o Divergenci jsem tu mluvit nechtěla (dobře, chtěla, potřebuju o tom nutně s někým mluvit a potřebuju na ni jít do kina... Ó, bože, já teď vůbec nevím, co mám dělat se životem, ta kniha je tak skvělá, už brzo bude recenze, až je dodělám na ty předešlé knihy, protože jsem se rozhodla udělat recenze na každou knihu, co přečtu...) Jsem na dně. Potřebuju se odreagovat, tak píšu tenhle článek. Ježiši, já si to snad ještě dneska přečtu celé znova. Jó, to přesně udělám. Peču na ájinu - ať se jde vernal equinox vycpat...

čtvrtek 8. května 2014

On My Wishlist 1#

Dnes už tu straším podruhé, což nevím, jestli je dobře nebo špatně. Nejspíš je to jedno, protože pochybuji, že jsem si za tu chvilku stihla vytvořit nějaké pravidelné čtenáře, ale jelikož mě to baví, nevzdávám se. Vím, že na sobě musím pracovat a že budu ještě muset ujít dlouhou cestu, než si vytvořím nějaké jméno na české knižní blogosféře. Pokud to cestou nevzdám a dojdu k vytouženému cíli, znamená to, že založit si knižní blog bylo to pravé pro mě. A pokud to cestou vzdám, získám jednu životní zkušenost navíc.
Optimismus nade vše!

Dům u nemocnice

Právě teď si nedokážu vzpomenout, jestli jsem kdy přečetla nějakou starou knihu. A myslím tím knihy, které četly naše maminky v našem věku. Knihy dnes většinou zapomenuté, protože se znovu nevydávají a jediná možnost, jak si je pořídit, je prohledat kdejaký antikvariát. Ale možná právě toto má své kouzlo. Jen je trochu škoda, že pomaličku upadají v zapomnění. Tedy pokud se s vámi vaše maminky nepodělí o nějaký ten zvlášť zajímavý kousek.
Dnes bych vám tedy chtěla představit oblíbenou knihu mé maminky, když byla mého věku. 

Dům u nemocnice

Autor: Valja Stýblová
České vydání: 1959
Formát: hardback
Filmové zpracování: Až bude padat hvězda (režie: Věra Jordánová, 1976)

Anotace: Víťa je obyčejná holka, co vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá, a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída ale pomůže Vítě otce přesvědčit, a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek.

Jednou jsem s mamkou byla v kavárně, nádherné kavárně s krásnými dekoracemi a chutnými zákusky a mizernou obsluhou, nacházela se tam ale krásná police se starými knihami. A mamka ji tam našla a zasnila se. Nejspíš se na chvilku vrátila do mladých let a cítila ty emoce, které tehdy prožívala při prvním čtení této knihy. Tak jsem jí ji koupila k narozeninám. Jejím přáním ale bylo, abych si ji přečetla i já.
Během svého maratonu to byla ta další, co jsem přečetla po dočtení Tajemného vytí.
Dům u nemocnice je novější vázání dvou autorčiných novel - Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda. Děj Domu u nemocnice se odehrává během prvního Vítina roku na střední, Až bude padat hvězda během jejího maturitního ročníku.
Příběhem nás provází malá, nevyspělá Víťa, nicméně velice hodná, skromná a slušně vychovaná dívka z vesnice, které se nejspíš nedostalo tolik lásky, kolik si zasloužila. Spíš než abych se s Víťou ztotožnila, tak mi jí bylo líto. Ztotožňovala jsem se spíš s učiteli, kteří na ni nahlíželi stejně jako já. Víťa je v knize vykreslena jako opravdové pískle, a i když já jsem v jejích letech a nevypadám na svůj věk, připadala jsem si i tak o pár let starší než ona. 
To ovšem ničemu nevadilo, protože Víťa je velice sympatická dívka, kterou si oblíbíte, a po celou dobu máte vnitřní potřebu ji přede všemi bránit a je vám smutno, když se Vítě nedaří.
První část knihy byla spíše taková roztomiloučká a vskutku jsem neměla pocit, že by se příběh odehrával na střední škole. Druhá část knihy mi už ovšem byla obsahově bližší, když už děvčata vyrostla. Obě části měly sice zajímavou zápletku, ale když už se na scéně objevily první lásky a chlapci, dostala jsem se ke svému.
Víťa i v posledním ročníku zůstává stejnou skromnou dívkou, která vypadá mnohem mladší, než je, ale už se trochu ve velkém městě otrkala, našla si přátele a začíná poznávat, co to znamená žít. 
Obě části jsem si moc užila, i když jsem si nejdřív musela zvyknout na styl psaní, kterým se psávalo dříve. Bylo znát, že je kniha už nějaký ten pátek na světě, protože autorka měla odlišnou slovní zásobu a slovní obraty. Pokud si však na toto zvyknete, nestane se kniha pro vás žádným problémem.
Jak už jsem řekla, celkově je kniha velice miloučká a vykouzlí vám úsměv na tváří, ve mně však neprobudila emoce naplno. U knih mám ráda, když se od plic zasměju, když se culím od ucha k uchu, když o nich po nocích sním, když pláču tak moc, že se mi stránky začnou pod nánosy slz krabatit. Knížka byla veselá a smutná, ale ne tak, aby mi vyrazila dech. Přesto to byl nádherný čtenářský zážitek a plně dokážu pochopit, proč se mé mamce tak líbila. 
(Jen potřebuji zmínit toto - proč Víťa, Míša, Vilík? Proč? Copak to jsou mimina? Chápu, že Vítězslava nezní tak skvěle, ale proč musí být Michal Míša, když mu není pět? Proč?)

Moje hodnocení: 4/5

A nezapomeňte si pustit film podle druhé části knihy!

Zdroje obrázků: www.cbdb.cz; www.ceskatelevize.cz

středa 7. května 2014

Úlovky z knihovny 2#

Miluji takovéto deštivé dny, když slyšíte dopadat kapky vody na střechu, jak se vám okno zaplní množstvím kapiček, za kterými se odehrává smutný, šedivý koncert. To si pak se zeleným čajem zalezu pod peřinu a čtu si. Znáte to?
Mám také co dohánět. Za duben jsem všeho všudy přečetla jen pět knížek (a to dost úzkých), z toho jen jedna jediná byla z těch osmi, co jsem si pyšně donesla z knihovny. A mezitím se dostavilo pár rezervovaných titulů, takže mám do června co dělat...
Mrzí mě, že přes týden nemám moc čas číst. Dělám spoustu věcí do školy (a jelikož jsem zatrachtilá premiantka, co se lehce nevzdává svých jedniček, jde to ztuha), kroužky mám čtyři dny v týdnu až do večera, ještě si musím uvařit večeři a chci si zacvičit, na víkend odjíždím k mamce nebo k taťkovi... Na čtení mi bohužel moc času nezbývá.
Ale nevzdávám se!



Dnes bych se s vámi chtěla podělit o tři nové tituly, které jsem měla zarezervované v knihovně a konečně se uvolnily. Mám z nich šílenou radost a nevěděla jsem, s kterou začít (i když stále čtu Kdo chytá v žitě), ale nakonec jsem si vybrala, protože jde o velice aktuální knihu, alespoň co se filmového zpracování týče...

Nástroje smrti: Město z kostí


Olala... Na toto jsem se těšila. Tuto sérii četla necelou kamarádka a dost mi ji naspoilerovala, ale jelikož o tom mluvila dost dlouho, tak jsem ji pomalu přestávala vnímat, takže už si z jejího vyprávění stejně moc nepamatuji, takže doufám, že budu stále dost překvapená. Navíc jsem o této sérii začínala slyšet i na tumblru, instagramu a na YT, takže jsem moc dlouho neotálela a knihu se zarezervovala. Trochu se děsím, že budu číst zase tak dlouhou sérii, ale jestli bude tak dobrá jako Harry Potter, pochybuji, že by mi to vadilo...
Co se týče obálky, tak jsem trochu zklamaná, že jsem do ruky dostala toto vydání, ale vlastně nevím, proč to řeším, když důležitý je obsah a já ji mít na poličce stejně nebudu.


Amy & Roger: Na cestě


O této knize jsem se poprvé doslechla na booktubu, a i když se spíš doporučuje na léto, já na ni mám hroznou chuť už teď. Překvapilo mě, že je to docela tlustá kniha, ale vypadá náramně zajímavě. Road trip knihu jsem ještě nečetla, ale dokážu si představit, že to bude fajn, že se dozvím něco nového o Státech a že se zamiluji do dalšího fiktivního chlapce...
Ta obálka... Mmm... Nemám ráda, když jsou na obálce lidské postavy. Přijdou mi děsné, ošklivé, fuj (proto jsem se nikdy neodvážila vzít do ruky nějakou knihu od Lenky Lanczové). Výjimku tvoří filmové obálky a obálky jako tato. Neukazuje obličeje, takže nenaruší mou představivost a nepřijde mi ani nijak strojená, celkem i jednoduchá. Hezky se na ni kouká...

A nakonec...

DIVERGENCE


Tohle je právě ta kniha, do které jsem se hned pustila, i když jsem spala jen čtyři hodiny a chtěla tento spánkový deficit dohnat. Hm... O Divergenci jsem se dozvěděla, když jsem se začínala víc začleňovat do HP fandomu a většina fanoušků Harryho četla i TMI a Divergenci. Tak jsem si začala zjišťovat, o co jde, zjistila jsem, že bude i film, že hlavní postavu hraje Shailene, která hraje Hazel v TFIOS, a já byl pohlcena a musela si ji zarezervovat. Mám ji! Mám ji! Díky...
Tady je obálka naprosto super, líbí se mi všechny obálky ze série, ale nejvíc tíhnu asi k Rezistenci.



Asi vám přijde zvláštní, proč si ty knihy nekoupím a žiji jen z půjčování z knihovny. Vysvětlím vám, proč.

Vlastně nevysvětlím, protože logické vysvětlení pro to nemám. Omlouvám se, ale nemám. Jsem zkrátka divný tvor.



V nejbližší době se můžete těšit na tři recenze - Dům u nemocnice, Muž, který sázel stromy a Lola a kluk od vedle; dále pak na příspěvek do rubriky Nové přírůstky a s tím bude souviset i můj názor na Levné knihy, který do toho nejspíš začlením.