sobota 20. srpna 2016

Film a Írán | Úlovky z knihovny #9

Tak jsem opět navštívila svou oblíbenou knihovnu a odnesla si velké množství velkých knih. Jsem docela odhodlaná je všechny přečíst v termínu, ale uvidíme, jak se mi bude chtít číst...
Tentokrát se moje výpůjčky nesly jen ve dvou proudech a opět potvrzují mé současné největší zájmy.

Film
Diagnózy času: Český a slovenský poválečný film - Jan Lukeš
Démanty všednosti: Český a slovenský film 60. let; Kapitoly o nové vlně - S. Přádná, Z. Škapová, J. Cieslar
Tak tyto dvě krásky jste už u mě mohly vidět několikrát a také dobře víte, že jsem se nějak nedostala k jejich přečtení. Dávám tomu druhý pokus a minimálně opravdu ty Diagnózy času bych přečíst měla...

Tom Hanks: Cesta ke slávě - Roy Trakin
U této si nejsem jistá, jestli ji budu číst, asi bude záležet na náladě. Kvůli přijímačkám bych si měla přečíst i nějaký profil, biografii filmového tvůrce. V knihovně by měli mít takový portrét o Truffautovi a Tarantinovi, a ty bych si chtěla přečíst moc, ale nejspíš jsou ve skladu, takže jsem si prozatím vybrala Hankse, protože ho mám moc ráda, ale jestli to budu doopravdy číst ještě nevím. Ale třeba na to přijde chuť.

Írán
Jak jsme v Teheránu četly Lolitu: Knihy a vzpomínky - Ázar Nafísíová
Tato kniha mě zaujala už před dlouhou dobou v zahraničí, ale teprve nedávno jsem zjistila, že ji vydali i u nás. Překvapilo mě ale, jaká je to bichle. I tak se na ni nesmírně těším, protože si myslím, že to bude maximálně zajímavé.

Andělé nad Teheránem - Gina B. Nahai
Tato kniha mně padla do oka také nedávno, protože má nové české vydání, které je naprosto úchvatné. To, co mám z knihovny já, je fakt ošklivé, zvlášť oproti tomu novému. Touto knihou si nejenom prohloubím znalosti o Íránu, ale také zabloudím do magického realismu a tématiky židovství v Íránu, takže to bude zase trochu něco jiného.

Čaj s nápadníkem - Mardžán Kamalíová
Toto je další román s íránskou tématikou, ale popravdě vůbec nevím, co od něj očekávat. Anotace na mě působí dvojitě - jednak mi přijde, že by to mohl být vtipný, odlehčený román, ale zároveň si říkám, jestli se někde v průběhu fatálně nezvrtne. Nechám se překvapit.

Co zrovna čtete vy?

pátek 19. srpna 2016

Určitě znáte KVIFF, ale už jste slyšeli o PIFF?

Karlovarský filmový festival není třeba nikomu představovat (a přece jenom, kdybyste si o něm chtěli přečíst, odkážu vás na svůj článek), ale v tomto týdnu jsem navštívila další filmový festival, o kterém jste nejspíš neslyšeli, pokud se o filmové festivaly blíže nezajímáte. Je jím PIFF, tedy Prague Independent Film Festival.
Tento festival probíhal od 15. do 18. srpna v Praze (nečekaně) v kinech Atlas, Evald a Lucerna (což jsou mimochodem krásná, stylová kina). Jde o mezinárodní filmový festival, který promítá malé, nezávislé, nízkorozpočtové filmy a jeho součástí je i závěrečné vyhlášení cen - Golden Eagles (Zlatí orli).
Já sama jsem se festivalu zúčastnila 17. srpna, a to prvních dvou bloků:


Vůbec jsem nevěděla, co čeho jdu. Neměla jsem tušení, jestli jsem si lístky neměla koupit předem, neměla jsem tušení, jaký je o festival zájem, neměla jsem tušení, jestli se tam vůbec dostanu. Celý ten festival halilo takové tajemství - jejich stránky jsou pouze v angličtině, na jiných filmových webech jsem se o festivalu nikde nedočetla, nevěděla jsem, jestli to není nějaká blbost.
Dorazila jsem nicméně do kina Atlas a šla normálně na pokladnu, kde jsem se tedy zeptala na lístek. Když jsem se ptala, jestli jsou ještě volná místa, paní se od srdce zasmála. V sále se mnou nakonec sedělo 8 pořadatelů/pozvaných a po začátku přišla ještě jedna dívčina. Účast tedy ne převeliká. 
Také mě překvapilo, že tam všichni mluvili anglicky, že to všechno byli cizinci. Říkala jsem si - když o tomto festivalu neví Češi, jak se o něm dozvěděli cizinci? Došlo mi to až po začátku filmu The Snow Queen 2, což je ruský animovaný film - a byl nadabovaný v angličtině bez jakýchkoli titulků. Překvapilo mě to a osobně bych radši viděla film na festivalu v originálním znění, ale aspoň jsem si procvičila angličtinu. Tu jsem si ale procvičila ještě více po skončení filmu.
Během titulků odešly dvě dámy, o kterých jsem se později dozvěděla, že jde o pořadatelky. My ostatní jsme čekali samozřejmě až na konec titulků, protože měly následovat hudební videoklipy. Čekali jsme několik minut a nic. Těch šest cizinců nakonec vyšlo ze sálu, tak jsem je následovala. Chvilku jsem s nimi postávala venku a neslušně jsem poslouchala, jak se baví - divili se také, kam se poděla ta videa. Šla jsem tedy za paní do pokladny a zeptala se jí. Nevěděla a řekla, ať chvilku počkáme, ale že pan promítač už odešel. Zašla jsem tedy zpátky k té skupince a přetlumočila jim to. Nakonec si mě paní pokladní zase našla a řekla mi, že ta videa nepřišla, a proto byl program včera změněn, a že nám o tom ta paní pořadatelka měla říct. Překvapilo mě to, nicméně jsem to skupině zase přetlumočila a vypařila se.

Přesunula jsem se do kina Evald na druhý blok a nebyla jsem si jistá už vůbec ničím. 
Ve vstupní hale tam ale bylo mnohem více lidí, celé to vypadalo oficiálněji. V pokladně jsem si koupila lístek, vybrala si místo a chystala se do sálu. V tom mě zastavil chlapík, mluvil na mě anglicky, ptal se, kde jsem si kupovala lístek a jestli jsem si zarezervovala místo, pak mě nasměroval do sálu. Wow, říkala jsem si, konečně nějaká organizace.
Trochu zmatků nastalo s tím, že v pokladně každému prodali lístek s místenkou, ale pořadatelé v sále zavedli pravidlo free seating, tedy volné sezení. Takže někteří se drželi tohoto pravidla, ale pak to stálo hodně přemlouvání lidí, co si chtěli sednout podle místenek. Co vám budu povídat, dost zmatek. Horší to ale bylo po zhasnutí světel a začátku promítání, kdy se najednou do sálu nahrnulo dalších šest lidí, kteří hledali svá místa, a jedna z divaček na ně šeptem křičela (oxymorón?), že si můžou sednout kamkoli. Vzal ji za slovo jeden prostorný pán, který se přehnal přese mě a jeden pár vedle mě tak hrubě, že nám nejen zastínil výhled na film, ale také nám pošlapal nohy. Vrchol ale byl, když mu zazvonil mobil a on začal telefonovat - to tolik nerušilo, šeptal dostatečně, nicméně pak se zvedl a zase přes nás překlopýtal zpátky.
Pak už jsem si tedy užila film, který do konce už nikdo nerušil. Až na paní pořadatelku, která (stejně jako u té ruské pohádky) několikrát vyblejskla plátno zrcadlovkou a telefonem. Na konci se s námi ale rozloučila a poděkovala nám za návštěvu, takže asi fajn. Zvala nás i na třetí blok krátkých filmů, kterého se zúčastnili i režiséři.
Při cestě z kina jsem si potom všimla velkého nápisu na nástěnce - filmy v rámci festivalu jsou promítány v angličtině nebo maximálně s anglickými titulky, tohle není Czech-friendly festival, nebo něco v tom smyslu. I to mě překvapilo, ale aspoň pro příště už vím, proč, co a jak.

Celkové dojmy?
Zmatek, velký zmatek. Tohle je sice velmi malý festival, ale očekávala bych lepší organizaci, když se jedná o soutěžní festival se zahraničními hosty. Nevím, o kolikátý jde ročník, takže pokud to byl první, chápu, že teprve tápají, od čeho se odpíchnout. Nicméně to bylo i tak sympatické strávit čas v krásném kině s trochu netradičními filmy, ke kterým se jinak v české distribuci třeba ani nedostaneme.

úterý 16. srpna 2016

Jaké to je milovat za časů cholery?

Povinnosti a vlastní touha po poznání
Proč jsem si tuto knihu vybrala, proč jsem ji vlastně vůbec chtěla číst? Hnaly mě k tomu dva důvody - jedním z nich byla škola a druhý z nich, že jsem sama chtěla poznat, co se v této knize skrývá.
Láska za časů cholery je jednou z knih, kterou si můžeme vybrat do svého kánonu k maturitě. Každý rok navíc musíme v hodině češtiny pohovořit o jedné z knih ze seznamu nebo z učebnice literatury, musíme ji rozebrat, přečíst ukázku, sdělit vlastní názor, zkrátka se podělit s ostatními spolužáky - a hlavně je to o tom donutit nás číst. Já jsem si na příští rok vybrala k referátu právě tuto knihu, protože jsem si ji už dávno chtěla přečíst z vlastních důvodů.
Jednak je to klasika a mě táhnou všechny klasiky, protože se chci dozvědět, v čem je ta kniha tak speciální, že ji lidé čtou už po desetiletí (a jiné klasiky i po staletí). Navíc mě velmi zajímá magický realismus, vnitřně si myslím, že by mohlo jít o můj oblíbený žánr, nicméně jsem četla velmi málo knih s touto tématikou. Proto mě to tak táhlo ke spisovateli, kterého literární svět považuje za otce tohoto žánru. A jedním z posledních důvodů bylo, že jsem si chtěla přečíst něco exotičtějšího, něco ze světa, který neznám, který je daleko. Neuvědomuji si, že bych kdy četla nějakou knihu odehrávající se v Latinské Americe nebo od latinskoamerického autora. Márquez se tedy zdál jako nejlepší volba.

Moc mi to neusnadňujete, pane Márquezi
První, co jsem si uvědomila hned na začátku, bylo, že tohle budu číst dlouho. Jakmile jsem se totiž do čtení pustila, zjistila jsem, že Márquezův styl je neskutečně lyrický, a proto těžký. Nedovolí vám knihou prolítnout, musíte vstřebat pocity, které zaklíčoval do zvolených slov. Ale jakmile toto uznáte a připravíte se, že s touto knihou strávíte dlouhé chvíle, necháte se unášet jeho slovy a spojeními jako po moři poezie. Pro mě se tato kniha stala velkým eposem o lásce, až na to, že nebyl veršovaný. Ale s jeho stylem byste knihu za báseň lehce zaměnili, i když nevědomě.
Já jsem tu skutečnost o těžkém stylu přijala, nicméně jsem po prvních padesáti stranách začala mít potíže a byla jsem připravená na to, že knihu nedokončím. Nebavilo mě to. Jenže pak se náš milostný příběh vrátil do minulosti a mně se povedlo do knihy začíst, jelikož mi to usnadnil fakt, že jsem sledovala a prožívala příběh dvou mladých lidí, do čehož jsem se mohla vžít lépe než do životů starších, které potkáme hned na začátku. Pak už jsem knihou proplouvala, ale opravdu velmi pomalu. Ale bavila mě a neskutečně se mi líbilo, jak je napsaná. Protože Márquezův styl je opravdu překrásný.

Erotika na vyšším levelu
Tam, kde se krása jeho stylu nejvíce projevila, bylo v milostných scénách, které tvoří podstatnou část příběhu. Nečetla jsem žádný ze současných erotických románů, ale troufnu si bez vlastní zkušenosti tvrdit, že žádný z nich nedokáže pohlavní styk popsat tak půvabně jako on - tím chci říct v metaforách, přirovnáních, epitetonech, tak, že tam nenajdete jediné přímočaré slovo nebo pojmenování, a vy přesto naprosto víte, co se zrovna děje, o čem mluví a jak si danou situaci představit. Tím se i ta největší erotika a smyslnost dostává na vyšší level, na level vysoké literatury. Sex není laciným prvkem, jak přilákat pozornost čtenářů, je součástí života a lásky, a přesně tak to autor zachytil. S neskutečnou něžností i tvrdostí, půvabem i smyslností, živočišností i nejjemnějšími projevy fyzické lásky. Láska za časů cholery v žádném případě není erotickým románem, takto má slova nechápejte, je románem o lásce v každé formě a podobě, proto tam patří i milování - je součástí všeho.

Kam se poděl magický realismus?
Nyní se snažím procházet všelijaké rozbory tohoto díla, abych přišla na to, zda to opravdu není dílo magického realismu, nebo jsem jediná, kdo v tom tu magii neviděl. 
Celá kniha pro mě sice měla nadpřirozený nádech, ale to bylo z jiných důvodů. Prostředí Kolumbie je pro mě něco natolik nového a jiného, exotického, že mi to skoro jako magie připadá. Láska je pro mě magickou silou, která řídí naše životy, je pro mě jakýmsi bohem, který bdí nad námi všemi. Jenže v tom přeci jenom nevidím pravou podstatu magického realismu. Nebo je to právě ta podstata?

Jaké to je milovat za časů cholery?
Díky této knize jsem opět přišla na to, co jsem si myslela, co jsem vnitřně cítila. Láska nabývá různých podob, obestírají ji různé podmínky a různá prostředí, ale vždy tu je, vždy si najde cestu a nějaká cholera, válka, nesnáze ji nezabrání. Znovu se mi potvrzuje, že je láska bohem. Tou hlavní hybnou silou na zemi, která nikdy nezmizí. Lidé milovali, milují a vždy milovat budou. Právě nyní si to musíme připomínat o to víc. Láska si sice cestu najde, ale usnadníme jí to, když se zbavíme aspoň kousku naší nenávisti. 

Nenechme svět pohltit hněvem a strachem. Pusťme do něj lásku.

středa 10. srpna 2016

2016 Movie Challenge aneb Napadlo mě to až po půl roce

Minulý rok jsem plnila Reading Challenge a teď, v průběhu srpna, mě napadlo, že určitě existují i nějaké Movie Challenge a že by to mohlo být hezké ozvláštnění. A jelikož koukám na opravdu spoustu filmů, neměl by být problém s tím, že bych tu challenge snad nestihla splnit. Rozhodla jsem se totiž ten seznam plnit právě ode dneška, takže i když bych už během roku spoustu úkolů splnila, neberu to v potaz a musím je plnit odteď.
Vybrala jsem dva seznamy, které jsem na internetu našla a které se mi líbily. Navíc budu moc ráda, když mi budete průběžně psát do komentářů tipy na filmy, které bych v rámci úkolů mohla zkouknout.

Film s negativními recenzemi (Despite the Falling Snow, 2016)
Film z roku, kdy se narodila tvoje mamka
Film s abstraktním podstatným jménem v názvu
Film dlouhý 3 hodiny nebo delší (Ben-Hur, 1959)
Film, který tě hodně rozesměje (Hektorova cesta aneb hledání štěstí, 2014)
Film částečně nebo úplně se odehrávající ve vězení
Drama
Nový film natočený v tvé zemi
Film, kde bojování za nějaká práva je důležitou součástí příběhu
Film, u kterého se stydíš, že jsi ho ještě neviděla
Film se zvířetem v názvu
Dokument (25 ze šedesátých, 2010)
Dystopie z budoucnosti
Film odehrávající se v místě, kde žije někdo, koho znáš
Film, který už jsi viděla v kině
Film s postavou, která dělá stejné povolání/školu jako ty
Film, kde hraje zpěvák/zpěvačka
Film natočený v Africe
Remake
Film, jehož herec/herečka zemřel/a před uvedením
Parodie
Film odehrávající se na jednom místě
Minisérie
Klasický film s monstrem
Film, který ti doporučil někdo na sociální síti
Film z Bollywoodu

Jednoslovný název (Vertigo, 1958)
S milostným trojúhelníkem
Klasický romantický film (Prázdniny v Římě, 1953)
Výherce Oscara za nejlepší film
Má číslo v názvu
Vtipný film (Lego příběh, 2014)
Založený na skutečné události
Útočí na city
Založený na klasickém románu
Film podle komiksu
První část trilogie (Pán prstenů: Společenstvo prstenu, 2001)
Druhá část trilogie (Pán prstenů: Dvě věže, 2002)
Třetí část trilogie (Pán prstenů: Návrat krále, 2003)
Odehrávající se někde, kam chceš cestovat
Postavy, které nejsou lidmi (Sněhová královna 2, 2014)
S tvým oblíbeným hercem
S magií (Laputa: Nebeský zámek, 1986)
Dokument
Vyšel v roce, kdy ses narodila
Vyšel v roce 2015
Založený na knize, kterou jsi nečetla
Odehrávající se na střední škole
Muzikál
Delší než tři hodiny (Život Adele, 2013)
Mystery/Thriller
Vyšel v roce 2016 (Komorná, 2016)

neděle 7. srpna 2016

Wrap Up a TBR | ČERVENEC 2016

Červenec se povedl jak na filmy, tak na knihy, protože o prázdninách mám zkrátka více času. Navíc jsem tři týdny ve Francii jezdila minimálně dvakrát denně tramvají, vysedávala v parcích a zahradách, kde jsem si užívala jižního sluníčka, slaného větru a klidu s knihou v náručí. Měla jsem tedy mnohem více příležitostí ke čtení a nesmírně jsem si to užívala. Nakonec jsem přečetla 7 knih, což je myslím můj rekord od začátku roku.